Nový Zéland po dvou letech otvírá hranice

Od zítřka je povolen vstup cizinců na Nový Zéland. Hranice ostrovního státu budou pro návštěvníky z celého světa opět otevřeny po více než dvou letech. Kvůli pandemii koronaviru byly uzavřeny od března 2020.

Zprávu zřejmě přijali s nadšením turisté ze severní polokoule, kteří chtějí na Novém Zélandě trávit zimní dovolenou. Radují se místní provozovatelé turistického ruchu. Od pondělí budou moci u břehů Nového Zélandu přistávat i výletní lodě.

Na Nový Zéland mohli už od května přijíždět turisté z Německa, Rakouska, Švýcarska, USA, Velké Británie a dalších zemí se kterými má Nový Zéland bezvízový styk. Zítřejší otevření hranic se týká zemí jejichž občané vstup potřebují vízum.

Vstup do země je možný jen s platným očkováním proti koronaviru. Při vstupu se příchozí musí podrobit testu, který musí opakovat po pěti dnech. Jsou i další předpisy pro cizince, takže s dotazy nejlépe je obrátit se na novozélandské úřady. 

Špidla a Wranitzky se po 31 letech setkali u svého díla

Před 31 lety, 25. července 1991, byla na státní hranici poblíž měst Gmünd a České Velenice (mezi tehdejším Československem a Rakouskem) zahájena výstavba prvního přeshraničního hospodářského parku v Evropě. Tuto událost si se současnými podnikateli v Access Parku a politiky z obou stran hranice nyní připomněli tehdejší propagátoři přeshraniční spolupráce rakouský kancléř Franz Wranitzky a bývalý ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci Vladimír Špidla.

Uprostřed: Vladimír Špidla, starostka Gmündu Helga Rosenmayer a Franz Wranitzky

"Je to zvláštní pocit, zjistit, že jsme tehdy postavili něco, aniž jsme tušili, že zde dnes budou lidé, kteří tehdy ještě ani nebyli na světě, pracovat s  novými technologiemi, digitalizací, obnovitelnými zdroji energie, o nichž jsme ještě nic nevěděli," řekl Wranitzky. V Access Parku nyní pracuje okolo 1.800 lidí. Park je energeticky soběstačný.

"Jsem hrdý na to, že jsem byl při zakládání Acces Parku," řekl Vladimír Špidla, jenž se později stal předsedou české vlády a poté komisařem Evropské komise. Usiloval o zřízení parku, neboť jako ředitel Úřadu práce viděl, jak se zásluhou české násilné privatizace řítí obyvatelstvo jihočeského příhraničí do nezaměstnanosti a bídy. "Krátce po pádu Železné opony bylo založení přeshraničního hospodářského parku riskantním krokem do neznáma." 

Wranitzky jeho slova potvrdil, řekl, že se obával zatvrzelosti Rakušanů, kteří jako by nevěřili, že po 40 letech už nebudou muset hledět na ostnaté dráty a budou moci podnikat i na českém území. 

České Švýcarsko hoří, jeho ochránci se radují

Už pátý den hoří les v Českém Švýcarsku, na 1000 ha s ohněm nepřetržitě bojují hasiči čeští i zahraniční. Obrovské škody, a ochránci přírody se radují. Prý starý uměle vysázený les shoří a na jeho místě za 100 let bude nový, člověkem neovlivněný les přirozený.

Chování ochranářů mi připomíná vyprávění mého dědy o židovském obchodníkovi, když mu někdy v 19. století hořel dům. sousedi ze všech sil hasili, a majitel prý chodili okolo s rukama vzadu a skuhral "To to špatně hoží, to to špatně hoží." Myslel prý na vysokou pojistku.

Nespokojeni s hašením a děním okolo Hřenska jsou čeští euroskeptici, jimž nejvíc vadí fungující Evropská unie. Záchranáři z ostatních zemí EU přijíždějí i s nejlepší technikou. Propaganda euroskeptiků o rozpadu EU sice kvůli hasičům neustane, ale normálně uvažující člověk vidí obětavou spolupráci občanů EU a udělá si vlastní názor. 

Lesní požáry v ČR nyní vznikají v souvislosti se změnou v lesním hospodařením a se stoupajícím vlivem různých moderních lesních teoretiků a především se stoupající aktivitou samozvaných ochránců přírody. Les jehož funkce hospodářská před 80 a více lety šla ruku v ruce s vesnickým životem je zadupáván politickými zájmy velkoměstských zbohatlíků. Pryč jsou staří lesní hajní, kteří měli les chránit nejen před zloději, vandaly, trampy, tuláky a jinými osobami nežádoucími, ale také před přírodními pohromami jako je šíření škůdců a v neposlední řadě před požáry.  Hajný, který denně věděl o každém návštěvníkovi revíru, jistě požár objevil hned v zárodku. Co objeví motorizovaný hajný nebo strážce parku?

 Když bylo největší sucho v roce 2012, tak shořelo 200 hektarů lesa na Bzenecku. Zvyšující se tendence je přirozeným vývojem klimatické změny a extrémních výkyvů počasí s ohledem na sucho a extrémní tropické dny a noci. To je jedna věc a druhá věc je to, že požáry jdou ruku v ruce se suchými lesy, které jsou sežrané kůrovcem a s nedostatečně hustou infrastrukturou lesních cest a vodních zdrojů.

Máme národní parky, kde je cílem ponechání přirozených procesů. Je to politické rozhodnutí. V praxi to souvisí s mnoha riziky; a není to jen riziko požáru, ale i padání stromů a šíření různých škůdců. Největší chyba státu je asi to, že nedělá předběžná opatření a neumí si identifikovat rizikové cesty a oblasti v závislosti na rizikových oblastech, ke kterým jednoznačně patřila oblast Národního parku České Švýcarsko.

Měla tam být předběžná opatření, co se týče rizika požáru nebo pádu stromů. To znamená, že tam měly být určité pásy, kde se měly lesy vykácet jako protipožární opatření. Měly být krizové scénáře – co budeme dělat, když bude požár, co budeme dělat, když bude korunový požár. To znamená různé scénáře při různých typech vývoje šíření požárů. Na to se váže zajištění hasící techniky vlastněné státem nebo smluvně zajištěné. 

 

Bude Danuše Nerudová po Marii Terezii druhou ženou na čele české země ?

 Ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová se snaží probojovat mezi favority volby prezidenta, která se uskuteční příští rok v lednu. Podle nejnovějšího červencového volebního modelu pro prezidentské klání od agentury Ipsos by se Nerudová umístila v pořadí třetí s 10,8 procenty za Andrejem Babišem (31,7 procenta) a Petrem Pavlem (23,8 procenta). Čím to je, že šance někdejší předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody v prezidentské volbě rostou. 

Může se však Nerudové podařit vklínit se mezi předsedu hnutí ANO Andreje Babiše a generála ve výslužbě Petra Pavla? Její dosavadní nevýhodou byla nízká známost. Kampaní, kterou intenzivně vede, se to snaží zvrátit, ještě výrazněji jí v tom mohou pomoci právě výše zmíněné volební modely, díky kterým se o ní následně bude stále více hovořit a její veřejná známost se bude postupně zvyšovat.

Aktuálně není těžké odhadnout, co je hlavní silná stránka Nerudové, se kterou se ale zároveň dost úzce pojí její největší slabost. Když ji srovnáme s dalšími možnými prezidentskými kandidáty, kteří se ve volebních modelech vyskytují – nejenom s Babišem a Pavlem, nýbrž i senátorem Pavlem Fischerem a odborovým předákem Josefem Středulou: Ekonomka mezi nimi vyčnívá nejenom tím, že je žena, současně je i nejmladší.

Danuše Nerudová je tak viditelnou změnou nejenom oproti typu osob, které úřad prezidenta republiky v minulosti zastávaly, ale i těch, které se o něj běžně ucházejí a vyskytují se na předních místech ve volebních modelech. Určitou výjimkou jsou v tomto ohledu senátor Marek Hilšer a miliardář a matematik Karel Janeček. Oba jsou sice jako Nerudová čtyřicátníci, ovšem Hilšer už jednou na prezidenta neúspěšně kandidoval a Janečka jako prezidentského kandidáta nelze dost dobře brát vážně.

Nerudové důraz na změnu, která má být čitelná jaksi na první pohled, má jeden velký zádrhel. Bývalá rektorka a její tým tuhle změnu chtějí prodat jako něco příjemného a pozitivního. Nechtějí žádné ostny, vyhraňování se nebo něco podobného. Výsledkem je ale nutně jistá bezzubost, absence velkých vyhraněných témat a v důsledku toho také určitá mělkost a prázdnota. 

„Prezident musí stát na straně lidí a má k tomu spoustu možností. Má právo na slovo ve sněmovně, může navštěvovat její výbory a smí se účastnit zasedání vlády. Toho ale současný prezident dostatečně nevyužívá. Obzvlášť dnes přitom musíme v hlavě státu cítit oporu a naději,“ píše ekonomka. Na jiném místě pak zdůrazňuje: „Myslím si, že každý z našich občanů si zaslouží důvěru a respekt. Začít můžeme u toho, že budeme věřit firmám a podnikatelům, že se chovají čestně.“

Případně: „Samoživitelé, senioři, ale i běžné rodiny ztrácí naději na důstojný život. Stát musí podat pomocnou ruku všem, kteří jsou v takto bezvýchodné situaci. Ne jednorázově, ale pravidelně, protože peníze na jídlo jim chybí každý měsíc a bez pomoci nemají šanci svou situaci vyřešit.“

To, komu se tímto podaří lépe přesvědčit voliče, možná sehraje rozhodující roli v tom, kdo z nich nakonec postoupí do druhého kola prezidentské volby. Otázkou je plnění předvolebních slibů po zvolení. Pokud se jedná o širokoplošnou pomoc občanům, bude jako ochránce zbohatlíků proti prezidentce Nerudové stát mocný blok ekonomů, politiků ODS a velká část obyvatel Prahy.

Pokud by se Danuše Nerudová na Pražský hrad dostala, byla by po královně Marii Terezii druhou ženou, která by na nejvyšším českém politickém patře stanula. (legendy o středověké kněžně Libuši je lépe brát s rezervou)

Zelení v EP zuří kvůli návratu k orné půdě

Silná kritika EK ze strany Zelených, konkrétně výboru pro životní prostředí EP, přišla při oznámení, že EK zastavuje plány na uvádění do klidu 4 procent orné půdy. Mluvčí výboru Martin Häusling napsal, že se jedná o nařízení nesmyslné, kontraproduktivní.

V pátek EK oznámila, že kvůli rostoucím cenám potravin se musí zmírnit ekologické předpisy pro zemědělce, že místo uvádění půdy do klidu se  naopak musí zvětšením ploch zvýšit produkce na orné půdě.

Häusling píše, že se mýlí každý, kdo si myslí, že pozastavení převodu orné půdy do klidu přinese nějaký úspěch, protože do klidu jsou uváděy půdy neúrodné, na kterých se pěstování pšenice nevyplácí. Obdělávání orné půdy nevede k vyšším ziskům zemědělců, ale k vyšším ziskům agrochemického průmyslu. EK žalostně ustupuje tlakům agrochemického průmyslu. Místopředseda EK Frans Timmermans sice Zelené v EP podpořil, ale ve skutečnosti vyklízí pole a podléhá Materiálním zájmům.

Buršáci zamíří na Burschentag

Ve dnech 16. - 18. září 2022 se má v hornorakouském Welsu uskutečnit "Burschentag" (sjezd studentů organizovaných v buršáckých spolcích Österreichischen Pennälerrings). Město Wels schválilo pro Burschentag dotaci 5.000 eur (122.500 Kč). Starosta Andreas Rabl (FP) uspořádá na radnici na počest sjezdu recepci.

Proti akci ostře protestuje Mauthausenský výbor společně se socialisty a zelenými. Organizace ÖPR už na sebe v minulosti upozornila rasistickými výroky a pravicovým extrémizmem. "Burschentag je výsměchem obětem nacizmu," řekl Willi Merney, předseda Mauthausenského výboru. Jsou obavy, že na Burschentagu zazní nenávistné extremistické písně včetně Trauellied jako vzpomínka na SS.

Buršácké hnutí se mezi studenty začalo šířit od 18. století. Jeho členové se krom značné obliby šermu se vždy vyznačovaly německým nacionalizmem a podporou velkoněmeckých myšlenek. Jednotlivé studentské spolky se navzájem odlišovaly vlastními barvami, tzv. kulérem (barva) které používaly zejména na šerpě a čapce. Proto se také nazývaly kulérové spolky. V českých zemích byly buršácké spolky do roku 1938, od té doby jsou zakázány. 

Největší zemědělský podnik ve Švýcarsku

JVA Witzwil je se svými 825 ha největším zemědělským podnikem ve Švýcarsku. Pracuje v něm 60 stálých zaměstnanců. Podnik je dobře vybaven mechanizací, přesto využívá nabídky nedaleké věznice a průměrně zaměstnává 40 vězňů. Bez nich by prý práce sám nezvládl. Vedení podniku se chlubí vysoce kvalitní produkcí, což lze dosáhnout jen jistým podílem ruční práce. (sušení sena, pěstování a sklizeň brambor).

Podnik má v horách 110 ha alpských pastvin, na nichž pase 140 až 150 kusů skotu. Mimo toho má v místě 150 ha dalších pastvin a 70 ha luk. Na 200 ha pěstuje obilí, na 50 ha kukuřici, 40 ha řepky, 20 ha brambor a na 15-20 ha je jetel, hrhrách, slunečnice a dalších speciálních plodiny. 90 dojnic je chováno kvůli produkci mléka, 70 krav je na výkrm, bez tržní produkce mléka. K práci ve dvoře je chováno 9 tažných koní. 70 jezdeckých koní je ve výbězích. Ve výbězích je i 30 prasnic, ve výkrmně je 500 prasat na maso. Dále má podnik 200 slepic a 20 včelstev. 

Většina produkce brambor je prodávaná jako sadba, rovněž velká část sklizeného obilí je určena pro výrobce osiv SEMAG. Mléko odebírá mlékárna Aaremilch AG, část jatečného skotu je poražena ve vlastních jatkách a prodána ve vlastním obchodě, ve kterém jsou nabízeny v podniku vyrobené vejce, zelenina, brambory i mléko.

Zemědělský podnik o výměře 825 ha je v českých podmínkách průměrné rodinné hospodářství s jedním nebo dvěma zaměstnanci, které se mimo dotací specializuje na  výrobu obilí nebo pastvu zvířat.  Výše popsaný švýcarský podnik silně připomíná předkolektivizační velkostatky v českých zemích, které také produkovaly vše, co se v oblasti dalo vypěstovat a prodat. Šlechtické dvory také zaměstnávaly mnoho lidí - kdo se  u knížete jen plotu držel, ten se o existenci bát nemusel. 

Na ekologické náboženství nyní je málo času

 Bojem s klimatickou změnou je posedlá hlavně Evropa, která přitom produkuje pouhých 10% celosvětových emisí CO2. Čína, USA a Indie produkují dohromady 50% emisí. Ostatní části světa mají  starosti, jak uživit své obyvatelstvo a dopřát jim základní životní úroveň, proto je názory zapálených německých a nizozemských ekologů příliš nezajímají.

Dosáhnout v Evropě změnu za jednu dekádu je sebevražedný záměr. Jen v ČR by totální náhrada benzinu a nafty přechodem na elektromobilitu, vyžadovala výstavbu 4 nových Temelínů. Pro automobily se spalovacími a zážehovými motory je vybavena celosvětová infrastruktura servisu a čerpacích stanic. Změnit to bude velmi nákladné. Změny by měly brát v úvahu také materiální potřeby obyvatelstva, nikoli jen ekologické náboženství. 

Bude dost lithia na baterie? Jak hasit hořící elektromobily, co s nimi vybitými v koloně na dálnici? Detaily ekology nezajímají, statistika je podle jejich přání, vše se řeší od stolu v kanceláři.

Připomíná to snímky Hitlera v bunkru nad mapami Německa, na nichž je perfektně zakreslená protiofenziva, zahnání nepřítele, ale venku ve skutečnosti nezbývá německým vojákům jen ústup.

Jako by nestačil covid a teď ještě válka na Ukrajině. To vše způsobuje, že se země zadlužují na úkor budoucích generací. Rostou jejich státní dluhy, které jednou budou muset splatit potomci. A pokud ne, tak vypukne všeobecný bankrot, proti kterému bude nějaká klimatická změna drobnou lapálií. Politici neradi připouštějí, že se mýlili, že je třeba změnit názor. Je nejvyšší čas skončit s Green Dealem a prodáváním odpustků za emise oxidu uhličitého. Není třeba ho totálně pohřbít, ale je nutné ho odložit a hlavně rozložit na dlouhé období. Klimatu se spíše přizpůsobovat, než s ním bojovat. 

Hrozí bezprecedentní krize. Energetická brzy přejde v politickou, protože lidé si nebudou chtít dát znehodnocovat své úspory a pohřbít životní úroveň. O peníze jde vždy v první řadě. O idejích může přemýšlet až sytý a spokojený člověk. Po revoluci jsme si užívali svobodnou občanskou společnost, kde záleželo na tom, jaké záliby mají lidé a jak chtějí směřovat svůj život. Brzy však zase přišli politici a jejich „správné“ pravdy a názory. 

Zvládnout inflaci je teď důležitější než se trápit úvahami, jak dopadne válka na Ukrajině, či jak vysoko bude hladina moří příští rok. Vše naráz nevyřešíme, na to nemáme prostředky. Hrozí destabilizace společnosti, nárůst populismu a extremismu (rasizmu a nacionalizmu),  na konci těchto směrů je vláda pevné ruky.

Nespravedlivé slunce léta 2022

Nedělní ráno mě přivítalo sice modrošedou oblohou bez mraků, což se z okna jevilo jako letní den, ale teploměr ukazoval  zimních  +7°C. To je na polovinu července dost málo. Horská Kvilda hlásí -1°C. Jako voják jsem tam kdysi několik letních rán s jinovatkou na dece zažil. Tenkrát teploměry ukazovaly leccos.

A do ranního chladna přichází zprávy o zabijáckých vedrech ve Španělsku a Portugalsku. Během týdne následkem teplot nad +40°C ve Španělsku zemřelo nejméně 360 lidí, v Portugalsku nejméně 280 lidí. 

Jenom v pátek, kdy ve Španělsku byla teplota okolo +45°C, podle zprávy listu "La Vanguardia" na následky vedra zemřelo 125 lidí. Zpráva uvádí, že nezemřeli jen lidé staří a hodně nemocní, ale také lidé zcela zdraví.  Například v pátek zkolaboval na ulici Madridu 60letý zaměstnanec technických služeb. Lékař záchranky mu naměřil tělesnou teplotu 41,5°C, při odvozu do nemocnice muž zemřel.

Kdy se počasí polepší a přestane přehřívat Španělsko a další země na západě Evropy a pošle trochu tepla do střední Evropy? Přitápění chalupy v čase vysokých cen energií je bolestivé, ale třást se zimou také. Snad volání po teple nebude naprázdno, i když tolik jako ve Španělsku ho být nemusí. (stk)

Nizozemští sedláci tvrdě bojují proti ekologům, podporují je sedláci němečtí

 V těchto dnech nizozemští sedláci vyjeli s traktory do ulic a bojují o svou existenci. Ekologické předpisy, které po příkazu nejvyššího soudu přijala nizozemská vláda, jsou pro pro nizozemské zemědělství zničující. Demonstranti blokují silnice, sklady potravin a supermarkety. Odmítají se zástupci vlády jednat, pokud ta neučiní některé ústupky.

Solidární s nizozemskými sedláky jsou sedláci v Dolním Sasku, kteří se 130 traktor vyrazili k nizozemské hranici, aby své kolegy podpořili, neboť je ohrožují stejné ekologické předpisy EU. Na rozdíl od Nizozemí, v Německu demonstranti žádné dopravní problémy nezpůsobili.

Klausovci nesouhlasí s podporou Ukrajiny

 Václav Klaus a jeho lidé už zase pookřáli. Po překvapení, které jim vpádem na Ukrajinu nečekaně provedl obdivovaný Putin, a krátké odmlce jsou zase ve formě. Putin sice všechny tyhle budovatele „pragmatických vztahů“ totálně zesměšnil, což však je pro hroší kůži klausovců pouhé příjemné polechtání.

V DOBĚ, KDY SE ZASLOUŽILI O STÁT 

Na stránkách Institutu Václava Klause se k výstavě zničených ruských tanků v Praze 12. července vyjádřil Ivo Strejček.  „Nepřijatelné a ubohé. Jedině tak lze hodnotit ‚výstavku‘ několika kusů zničené ruské válečné techniky v Praze na Letné (původně měla být tato demonstrace ubohosti zorganizována na prostranství před Rudolfinem!). Kdo to platí? Co má být smyslem něčeho tak nepřátelského? Co tím chceme demonstrovat? A komu? Chceme-li se touto  ubohostí snížit k lacinému ponížení Ruska, pak už by tomuto ‚spektáklu‘ chyběl pouze průvod ruských zajatců Prahou – bez opasků, sužovaných úplavicí. Jak zahanbující je sledovat počínání české politické třídy!“

Nedávno Vladimír Mlynář vysvětloval, proč skupina PPF už dlouhá léta platí za Václava Klause nájem jeho institutu a bude v tom pokračovat: „Právě zásluhy o český stát byly důvodem, proč se Petr Kellner před deseti lety rozhodl platit nájem v budově, kde sídlí IVK, a proč v tom PPF pokračuje i dnes. Podpora, kterou Klausův institut dostává od PPF, je oceněním jeho zásluh o český stát.“

Laskavý Klausův vztah k Rusku a Číně byl PPF zvlášť prospěšný, protože tam Kellnerově společnosti otvíral dveře k velkým ziskům. 

Václav Klaus a jeho okolí jsou lidé, kterým se v Německu říká „Putinversteher“ (ten, kdo rozumí Putinovi). Tito lidé za odměnu pak dostávají ceny (Klaus Puškinovu cenu) a jsou zváni na „konference“ (Klause a Zemana na Rhodos na sedánky agenta KGB Jakunina), kde mohou řečnit a dostanou pohoštění a pocit důležitosti. Někteří nakonec usedají do křesel nějaké té správní rady ruských společností.

Protože posluhování zvráceným režimům ovlivňuje intelekt, není náhodou že Putinversteherům se nelíbí ukázka zničených ruských tanků. 

Bohatí musejí bohatnout, chudí chudnout. Hlavní úkol české vlády.

 Ultrapravicová politika typu "Cynik Drábek" dovedla Českou republiku do stavu nízkých platů a obrovských cen, do stavu inflačního marasmu. TOP 09 řešení mizérie vidí v euru, současný klausovsky namyšlený premiér a rádoby moudrý šéf evropské sedmadvacítky Fiala nehne brvou a říká: "Euro nikdy, jen přes mou mrtvolu." Ohlásit současnou inflaci Stanjura nedokáže, buď čísla ztratil, nebo jsou tak vysoká, že je neumí přečíst.

ČEZ dostane od Stanjury naděleno 74 miliard. Hezký. Pro výdělek soukromých akcionářů se český stát umí roztrhat. Zvedáme ceny těm, kteří prostřednictvím ekonomického furianta půjčili. Vláda s velkým halasem udělá tarif, na kterém vydělají jen distribuční firmy. Vláda dokonce uvažuje, že pošle teplárnám na modernizaci 10 miliard, našich miliard, přičemž teplárny musí svatosvatě slíbit že cenu tepla zvednou "jen tak akorát." Slib jako od  Topolánka?  Zloděj křičí chyťte zloděje.

ODS v nynější době nejhorší si plní bobříky včetně bobříka mlčení a na scéně se znovu objevuje "švarc systém." V době nutné každé vybrané koruny pro stát, se vláda skrblíků rozhodla, že se bude ještě víc šetřit na lidu chudém, že sociální systém, zdravotnictví a důchodový fond se bez peněz snadno obejdou. V kauze Hlubuček jde prý jen o drobné. Dosud se odhalilo, že se techtlemechtle týkaly zakázek za minimálně sto milionů. To je pro vládu maličkost. O Diag Human se za 30 let popsaly tuny stránek. Pachatelé jsou známí. Většina je stále u kormidel a peníze ze státní kasy stále míří na hromady soukromých miliard. Toto je pravý důvod, proč nemáme na nájem, energie a na co do huby. Pořád dokola: Klaus, Zeman, Babiš, Topolánek, Fiala a hlavně kmotr ministr spravedlnosti Blažek. Ten se vážně povedl.

Vláda ČR by schopné trestat neměla, ať vláda trestá neschopné, co na ty schopné za směšný plat makají.  Úžasné návrhy v honbě na chudý lid předvádí novinářka Hovorková. Umělá solidarita musí být okamžitě zmrazena, zrušena a do země zadupána. Česká republika, země medu a strdí, a také hrouda česká plná smradu a levných pracovních sil, musí i nadále být zemí jen takových sociálních dávek, které prostřednictvím jejich příjemců z řad důchodců, invalidů, marodů a matek samoživitelek přejdou od státu k lidem bohatým. Stát nesmí brát peníze bohatým lidem a tím je demotivovat. Chudé může demotivovat do nekonečna. Vláda by schopné občany trestat neměla, ty neschopné trestat může dle libosti, a ty všehoschopné by měla podporovat ze všeho nejvíc. Ostatně tak je Klausova politika u nás od Sametu zavedená. 

Současná velikost rakouského zemědělství

Počet zemědělských závodů v Rakousku se sice stále snižuje, ale pokles není už zdaleka tak tragický, jako byl okolo roku 2010, kdy za 10 let ubylo 20 procent zemědělských závodů.. Uvedl to včera úřad Statistik Austria.

V současnosti se v Rakousku zabývá zemědělstvím 154.600 závodů. V roce 2010 jich bylo 173.300, za posledních 10 let se jejich počet snížil o 11 procent. Průměrná velikost rakouských zemědělských závodů se mírně zvýšila, jeden závod obhospodařuje průměrně 42,6 ha zemědělské a lesní půdy. Podle ministra zemědělství Norberta Totschniga je úbytek zemědělských závodů přirozeným jevem, Sedlák musí mít takovou plochu, aby produkce pokryla náklady  na obdělání a ještě přinesla určitý zisk. Rovněž nezájem o pokračování v zemědělské tradici zůstat na rodinné farmě je u určitého procenta potomků očekáván.

93 procent zemědělských závodů jsou menší rodinné závody. Z toho 22 procent zemědělců hospodaří ekologicky. Pouze 36 procent majitelů dvorů má zemědělství jako hlavní povolání. I přes současné problémy se zvýšenými náklady je rakouské rodinné malozemědělství stabilní.  Zbývajících 7 procent závodů jsou velké společnosti fyzických a právnických osob, které většinou obhospodařují obrovské lesní plochy. 

Velikost rakouského zemědělství nejlépe ukazují chovy zvířat. Průměrné počty chovaných zvířat na jeden závod se za posledních 10 let zvýšily o 10 až 15 procent. Nyní jeden rakouský zemědělský závod chová průměrně 34 kusů skotu, 112 prasat, 33 ovcí a 12 koz. 

Český stát dotuje lidi bohaté

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka chce navrhnout vládě formu progresivního zdanění osob s vyššími příjmy. „Lidé, kteří patří mezi příjmově vyšší skupinu obyvatel, by měli být připraveni na vyšší míru solidarity. V tomto ohledu, nebo spíše principu chci v jednáních postupovat a navrhovat to,“ uvedl Jurečka.

V řadách ODS, Top09 a jejich příznivců to po Jurečkových slovech zahučelo jako v rozdrážděném vosím hnízdě. "Proč mají být lidé s vyššími příjmy trestáni?" řvou zbohatlíci. "Progresivní zdanění je nespravedlivé, nikdo nesmí bohatému nařizovat, kam má peníze dávat!"

Už současný daňový systém je v České republice tak nesolidární, že podobný nelze na západ od Šumavy nalézt. Tamní daně jsou výrazně progresivní, jejich zásluhou získávají státní rozpočty peníze na veřejné služby, komunikace, sociální a zdravotnické, na vědu a vzdělání. Ekonomika USA dokonce je na progresivních daních založena, přesto boháčům nevadí.

Český daňový systém je jasně regresivní. Je to dáno třeba extrémně vysokou sociálně-ekonomickou selektivitou školství financovaného z daní všech občanů. Mezi studenty bezplatných vysokých škol jsou  převážně dětí z vysokovýdělečných domácností. Děti z chudých rodin nemají v domácnostech podmínky ke vzdělání a musí se co nejdříve zapojovat do pracovního procesu, nikoli studovat.

Rovněž vysoké částky státních podpor stavebního a penzijního spoření se netýkají lidí nízkovýdělečných. Podobnou podporou bohatých jsou daňové odečty úroků z hypoték, na které chudí nedosáhnou.

Další nespravedlností českého sociálního systému jsou důchody a jejich valorizace, v němž jsou upřednostňovány vysoké příjmy v zaměstnání (tedy pochybná zásluhová část), které v podstatě nevycházejí ze skutečně odváděné práce, ale z rodinných tradic, dlouhodobých známostí, korupce a politické angažovanosti.    

 

Když inflace nejvíc postihla zhýčkanou generaci lidu pracujícího

"Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale daleko ohroženější než ostatní skupiny obyvatelstva," píše jakýsi firemní sociolog. "Jsou to lidé se středním vzděláním; pracují většinou jako operátoři výroby či logistiky a jsou oporou moderních podniků. Není snadné je vyměnit, proto je nutné zvyšovat jim mzdy." 

 

Podle sociologa neúměrné mzdové požadavky těchto lidí, dříve zařazených do kategorie "techniků" (proháněných shora i zdola), nejsou zaměstnavatelé schopni uspokojit tak, jako tomu bylo v minulosti. Jejich mzdy v posledních letech, především v období před Covidem, výrazně rostly. Díky tomu si mohli dovolit nadprůměrnou míru luxusu, která pro ostatní lidi nebyla dostupná. Luxus ale nelze zaplatit najednou a zvyšující se příjmy nemotivují ke spoření. Lidé s vysokými příjmy se nejvíc zadlužují. Takže se zadlužovali. Spotřebitelské úvěry, leasingy a hypotéky byly okamžitou cestou k jinak nedostupným výrobkům, službám, dovoleným na druhém konci světa. novým drahým automobilům a k luxusnímu vlastnímu bydlení.  S jídlem roste chuť a v našem případě míra zadlužení, které při neustále stoupajících platech před pandemií snadnou dokázali splácet.  

Nyní se však tito lidé dostávají do pasti. Náklady, ať už energie nebo běžné životní potřeby rostou. Leasingy a hypotéky je však potřeba stále platit a zejména u hypoték sjednaných před koronakrizí navíc končí fixace. To v praxi znamená jejich nevyhnutelné a podstatné zdražení. Výsledkem je ještě větší finanční tlak, takže lidé, kteří díky obtížné nahraditelnosti byli ještě nedávno „bohatí“, se dnes, i přes nadále neúměrně zvyšované vysoké platy, stávají chudými. Dostávají se do pastí svých závazků. Tito lidé se dostávají pod nesnesitelný tlak.

Podle výše zmíněného sociologa jsou lidé s vysokými příjmy ohroženi inflací víc než důchodci, matky samoživitelky, lidé žijící o samotě a další trvale chudí lidé, pro které jsou připravovány sociální programy. Pro chudé lidi prý není inflace problémem, ti jsou na nedostatek dlouhodobě zvyklí, jejich dluhy jsou proti současným dluhům pracujících bohatých lidí bezvýznamné. 

"Pro politiky to znamená jediné: měli by se na prvním místě věnovat té skupině pracujících lidí postiženým inflací nejvíc, i když s je opticky vysokými příjmy. Pokud tito pracující lidé nedostanou od vlády okamžitou finanční podporu, můžou vyprovokovat změny, kterých bychom nakonec mohli litovat úplně všichni."  

 

Německá ekonomika má největší problémy od roku 1949

Vypadalo to vznešeně, podle tradice: německý kancléř Olaf Scholz přivítal představitele skupiny nejsilnějších ekonomik světa G7 a další hosty na zámku Elmau v bavorských Alpách. Ale zdání klame. Německo čelí nejvážnějším problémům od vzniku Spolkové republiky po druhé světové válce.

Berlín začíná znovu zbrojit. Po několika „falešných startech“ začal posílat zbraně na Ukrajinu. Podnikl první kroky k energetické nezávislosti na Rusku, a to i na úkor svého ambiciózního klimatického programu: uhelné elektrárny obnovují činnost, staví se nová zařízení na zpracování plynu a Německo žádá Evropu, aby odložila dekarbonizační závazky, které se již nezdají být realistické.

Moderní Německo bylo především ekonomickým projektem. Po pádu Třetí říše zůstalo morálně i fyzicky zdevastované a ekonomicky zkrachovalé. Od založení v roce 1949  byl hlavním cílem země hospodářský růst. Právě tento růst mohl napravit válečnou zkázu, podpořit mírovou integraci Německa do západní Evropy, otupit přitažlivost komunismu a vybudovat národní identitu nezávislou na zhoubných fantaziích Hitlerovy éry a bombastickém stylu císaře Viléma II.

Tvrdá práce Němců, pragmatická politika, schopnosti a odhodlání německých manažerů a příznivé mezinárodní klima, vyplývající z tehdejšího vývoje světového řádu pod vedením Američanů, vynesly Německo a jeho hospodářství do výšin.

V posledních letech závisel německý hospodářský zázrak na kombinaci vlastní průmyslové zdatnosti, přísunu levné energie z Ruska a přístupu na světové trhy, zejména do Číny. Dnes jsou ale všechny tři tyto pilíře zásadně ohroženy. Německá excelence v autoprůmyslu je v obklíčení nastupující elektromobility. Chemický průmysl, v němž německá technologie drží vedoucí postavení již od 19. století, je pod tlakem ekologických požadavků, zatímco mu roste globální konkurence.

Tyto výzvy se dále komplikují kvůli ztrátě levného a snadno dostupného ruského zemního plynu. Obnovitelné zdroje, navzdory masivním investicím, nebudou ještě dlouho schopné dodávat německému průmyslu spolehlivou a levnou energii. Alternativy k ruskému plynu jsou zatím drahé a obtížně prosaditelné. Z jaderné energie mají němečtí zelení husí kůži, uhlí je neúnosné z ekologického hlediska a zkapalněný zemní plyn vyžaduje dlouhodobé závazky a obrovské investice.

Navrch se mění k horšímu hospodářský vztah Německa s Čínou. Ta byla dlouho ideálním trhem pro německé výrobky. Tamní nová bohatá střední třída si zamilovala německá luxusní auta. Rychle se rozvíjející výrobní sektor hltal německé obráběcí stroje a další podobné zboží. Růst Číny se však zpomaluje. Její dozrávající průmyslová ekonomika se snaží konkurovat špičkovým německým výrobcům – často s využitím přístrojů zkonstruovaných na základě německého dovozu.

 

Nizozemští zemědělci bojují o existenci

 Protestní akce nizozemských zemědělců značně ochromují život země. Proč k nim došlo? Důvodem je červnové rozhodnutí vlády o snížení emisí v zemědělství. Podle tohoto plánu se do roku 2030 musí dávky hnojiv snížit o 50 procent. Snižování hnojiv nemá být všude stejné, ale mají být značné rodíly mezi oblastmi. Zemědělce rozzuřila zveřejněná mapa.

Zablokování letiště v Groningenu

V blízkosti přírodních rezervací by se dávky hnojiv měly snížit až o 95 procent, přičemž kontrolu mají dělat regionální úřady. Nejedná se jen o snížení dávek průmyslových hnojiv, snížit se musí i hnojiva statková, což znamená zlikvidovat 30 procent stájí. Bez chovu zvířat tyto farmy nemůžou existovat, tedy musí skončit s hospodařením. Malou útěchou je, že vláda plánuje výkup farem, v některých případech násilným způsobem-vyvlastněním. Na odškodnění zemědělců, kteří budou muset násilně ukončit hospodaření je připravena celková částka 20 miliard eur.

Současné plány nizozemské vlády vycházejí ze soudního rozhodnutí z roku 2019, kdy nejvyšší správní soud konstatoval, že nizozemská vláda neplní požadavky EU na ochranu přírody. Vláda pro ochranu přírody sice omezila rychlost motorových vozidel, ale k omezení ostatních zdrojů znečištění doposud nezasáhla. 

Zemědělci si stěžují na neustálé změny podmínek k hospodaření. Do nedávna vláda dlouhá léta dávala velké podpory na zakládání a rozšiřování zemědělských závodů, hlavně stájí, a najednou je chce násilně rušit. 

Podle statistických údajů agentury CBS je Nizozemsko druhým největším vývozcem zemědělských produktů na světě, po USA. Hodnota exportu zemědělské produkce v roce 2021 dosáhla 105 miliard eur. V roce 2000 bylo v Nizozemsku 104.000 zemědělských závodů, v současnosti je jich jen polovina.  Průměrný závod má 162 kusů skotu, nebo 3365 prasat.

Policie při demonstraci nizozemských sedláků pálila ostrými

 Od úterý probíhají v celém Nizozemí tvrdé protesty zemědělců, kteří traktory blokují silnice, přístavy a supermarkety. Včera byly zablokované příjezdové cesty k supermarketům, na kterých byly barikády z balíků sena a zemědělské techniky. Na nizozemské hraniční přechody se vydávají protestovat i němečtí zemědělci.

Včera byl vybrán prostředník jednání mezi zemědělci a vládou. Večer došlo k incidentu, když zemědělci odmítli příkazy policistů k zastavení. Policie začala střílet, jedna střela zasáhla traktor. Zemědělci pak začali najíždět traktory na kordony policistů a policejní vozidla. Zasáhla kriminální policie, byli zatčeni 3 lidé včetně  policisty, který střílel na traktor.

Mluvčí policie sdělil, že začalo vyšetřování policistů, kteří použili střelné zbraně. Podle zjištění zemědělci chtějí nadále pokojně demonstrovat, avšak v jejich řadách se objevili známí provokatéři a výtržníci, kteří ohrožují policejní úředníky.

I přes včerejší incident nizozemští zemědělci hodlají dále demonstrovat, pokud vláda neustoupí.

Záchrana českých horolezců v Alpách

Dva poměrně zkušení čeští horolezci, muž (39) a žena (48), si koncem června chtěli užít v Alpách pěknou dovolenou. V pátek ráno se rozhodli vylézt na jezerní stěnu (Seewand-Klettersteig), jejíž výška je 750 m a je jednou z nejobtížnějších tras ve východních Alpách. 

Přestože stěna byla mokrá a meteorologové ohlašovali přechod studené fronty s dalším deštěm, oba odvážní čeští horolezci se ráno v 8 hodin do slézání pustili. Výstup byl však nesmírně pomalý (žena prý byla unavená a bolelo ji koleno), ve 14 hodin byli v polovině stěny - 1250 m n.m. (normálně slezení této trasy netrvá déle než 2 hodiny). Vylezli ještě k netopýřímu výklenky (1320 m), kde poznali, že na další výstup nemají síly ani čas. Rozhodli se pro návrat. Z výšky viděli pěšinu, po které se po sestupu vydali. Byla to ovšem stezka kamzičí, která je zavedla do neschůdného terénu, ze kterého se vyčerpaní Češi nemohli dostat. Nezbývalo než v půl páté odpoledne zavolat horské záchranáře.

 Naštěstí alpský policista mluvil plynule česky, takže byla snadná domluva. Záchranáři věděli, že do místa, kde jsou čeští horolezci se jinak než vrtulníkem nedostanou. I v nepříznivým klimatických podmínkách se po delším čekání nakonec v 18:30 hod rozhodli vzlétnout, což byla poslední možnost toho dne, jinak by záchranné práce mohly začít až druhý den ráno. Horolezci odmítli lékařskou pomoc, a tak je záchranáři dopravili na místo, kde měli zaparkované auto. 

Zemědělci chtějí při protestech 4. července srovnat Nizozemsko se zemí

 Nizozemští zemědělci chystají demonstrace proti vládní klimatické politice, která ohrožuje živobytí mnoha farmářů. Organizátoři demonstrací svolávají velké protesty na 4. července , které podle nich „srovnají se zemí“ celé Nizozemsko.

Zpráva vyzývá znepokojené zemědělce a občany, aby organizovali vlastní regionální akce s cílem uzavřít všechna „distribuční centra pro dodávky potravin a všechny hlavní znečišťovatele“, dokud „vláda nezmění své plány“. Jedna z výzev k protestu 4. července přišla od velké skupiny řidičů kamionů a naznačuje, že někteří řidiči kamionů v Nizozemsku cítí solidaritu se zemědělci. Zemědělci, kteří plánují protestovat na mnoha národních letištích, konkrétně zmínili Schiphol a Eindhoven. 

V roce 2021 navrhla nizozemská koaliční vláda snížit počty hospodářských zvířat v zemi o 30 %, aby splnila cíle v oblasti emisí dusíku. Země již zavedla přísná omezení nové výstavby s cílem omezit emise dusíku. Rabobank tvrdí, že tyto nové překážky v Nizozemsku zastavily výstavbu bytů, což v této hustě osídlené přímořské zemi. prohloubilo jejich nedostatek. 

Vláda 10. června vydala národní plán a plán pro jednotlivé oblasti na omezení emisí dusíku. Tyto emise jsou z velké části způsobeny čpavkem z hnoje hospodářských zvířat. V některých částech země by se tyto emise měly snížit o 70 nebo dokonce 95 %. Otevřeně přiznává, že „v rámci těchto plánů není v Nizozemsku místo pro všechny současné zemědělce“.

Podle statistik Světové banky je Nizozemsko pátým největším vývozcem potravin na světě, předčí ho pouze Spojené státy, Německo, Velká Británie a Čína. Nizozemská vláda nabízí zemědělcům dohodu o odkupu v hodnotě několika miliard dolarů. Christianne van der Wal, ministryně pro přírodu a dusíkovou politiku, oznámila, že vláda vyvlastní půdu zemědělcům, kteří se nepodřídí.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres 24. června varoval, že „existuje reálné riziko, že v roce 2022 se vyskytne hladomor“, a dodal, že „rok 2023 by mohl být ještě horší“.

Nejnovější kolo demonstrací nizozemských zemědělců přichází po vlně podobných protestů, které byly v roce 2019 poté, co zákonodárce Tjeerd de Groot vyzval ke snížení stavů hospodářských zvířat v Nizozemsku o 50 %. Demonstranti pálili balíky sena podél dálnic, blokovali silnice traktory a naváželi hnůj, aby dali najevo svůj hněv.

V posledních dnech se protestující zaměřili na domy nizozemských vládních představitelů, včetně premiéra Marka Rutteho a ministryni pro dusíkaté látky van der Walové. Na záběrech kolujících po sociálních sítích je údajně vidět, jak protestující rozmetají hnůj na nizozemské pořádkové síly. Rutte protestující kritizoval se slovy: „Demonstrovat můžete, ale civilizovaným způsobem,“ Agentura AP rovněž uvádí, že nizozemská policie podle svých slov v souvislosti s protesty zatkla 28. června už deset lidí. (jb)

Klaus a Mečiar ani po 30 letech Středoevropany nepochopili

Prý bychom se na začátku 90. let pustili do bratrovražedné střelby, pokud bychom byli v Evropské unii. Toto tvrzení Václava Klause by si žádalo více vysvětlit, a bylo by vůbec nejlepší, kdyby to bývalý prezident Klaus netvrdil na setkání s Mečiarem, ale učinil to před nějakým konciliem psychiatrů.

 Evropská unie opravdu není ideální projekt, ale je to zásadní výdobytek doby s ohledem na krvavou minulost našeho kontinentu. Členské státy se samozřejmě chovají tak, jak jim velí jejich přirozenost, tedy dbají především na své zájmy. Místo získávání koalic pro střetnutí na válečném poli ale získávají spojence pro vyjednávání v rámci unijních procesů. Některým to jde lépe, jiným hůře.

Proti unijnímu projektu můžeme mít řadu výhrad. Přispění k míru mezi členskými státy se ale Evropské unii nedá upřít. Stejně jako například výhody při cestování v schengenském prostoru nebo zrušení roamingu.

Konstruktivně kritizovat Unii není nic špatného, je to naopak zapotřebí, aby extrémisté všech směrů poznali, že jsou většině Evropanů k smíchu. EU musíme zlepšovat, to je zřejmé.

Tvrdit ale, že EU by nás v roce 1992 vedla k ozbrojenému konfliktu to duševně zdravý člověk nedokáže. Zřejmý ale je fakt, že rozpad federace by nebyl aktuální, kdyby hned v listopadu 1989 neexistovaly první plány na divokou velkou privatizaci. Obavy Slováků, že bez jejich vědomí slovenský průmysl a banky skončí v rukou Klausových komunistických přátel z pražských ekonomických ústavů, byly jistě oprávněné. Tomu se dalo zabránit okamžitým vykopnutím Klausovy party z Občanského fóra. Na to však byl Havel příliš slabý. Privatizace potřebovala čas a právní mantinely. Bohužel nestalo se, Praha nechtěla čekat a myslet na budoucnost, Praha si přála být bohatá okamžitě. To Klaus dobře věděl, proto věděl na jaké struny hrát, proto tehdy mohl být mediální hvězdou s absolutní pravdou. Kariéra v pražském smrádku mu byla milejší než ztráta východní části federace.

Byli jsme jeden poměrně velký a lidnatý stát, který by v mírových unijních půtkách měl větší slovo. Stát Czechoslovakia je ve světě i v roce 2022, 30 let po zániku, stále známou značkou kvality. Teď jsme dva státy malé, jakási Czech Republic (slovo Česko se nikde ve světě nepoužívá), kterou lidé jiných kontinentů umisťují na Kavkaz, a Slovakia, kterou si pletou se balkánským Slovinskem. Federace je rozhodně škoda, byť i teď si jsou obě země velmi blízké. Střílet po sobě by proto mohli akorát Klaus s Mečiarem.

Cena alkoholu má být stejná ve všech zemích EU?

Dražší alkohol se pije méně, oznamuje Světová  zdravotnická organizace (WHO). Nedoporučuje však zvyšovat základní cenu výrobcům, ale státům. Zvyšování daní z alkoholu obohatí státní pokladny, které dávají rozhodující část výdajů na zdraví, aby se vyrovnávaly ztráty, které alkoholici způsobují hospodářstvím jednotlivých zemí. 

Podle nedávného zdravotnického průzkumu Dolních Rakous, největší rakouské země, je zde necelých 5 procent notorických alkoholiků, dalších 20 procent (300.000 lidí) obyvatel má předpoklady stát se alkoholiky. Mnohem více alkoholiků je mezi muži, stavy se už dlouhá léta nemění, zato v poslední době silně přibývá dolnorakouských alkoholiček.

Specialista na závislosti Christian Korbel tvrdí, že vypití 2 piv denně ze zdravého muže závislého alkoholika neudělá, u žen nedoporučuje víc než 1 pivo. Podle zdravotního ekonoma Berharda Ruppa zvyšování cen alkoholu k snížení spotřeby alkoholu k menším zdravotním následkům nevede. Spíš naopak. Lidé vyrábí alkohol nelegálně nebo dovážejí levný ze zahraničí. "Více než zákonná opatření proti pití alkoholu by se měla vést osvěta, slovo >abstinent< by nemělo být zesměšněním nebo nadávkou."

Rakouská ministryně zdravotnictví Ulrike Königsberger-Ludwig  vyslovila návrh na vyrovnání cen alkoholu v celé EU, jinak zdražování v jednotlivých státech se míjí účinkem, protože okamžitě je dovezen levný alkohol ze zemí, kde jsou zásluhou nižšího HDP i ceny zboží nižší.