Už pátý den hoří les v Českém Švýcarsku, na 1000 ha s ohněm nepřetržitě bojují hasiči čeští i zahraniční. Obrovské škody, a ochránci přírody se radují. Prý starý uměle vysázený les shoří a na jeho místě za 100 let bude nový, člověkem neovlivněný les přirozený.
Chování ochranářů mi připomíná vyprávění mého dědy o židovském obchodníkovi, když mu někdy v 19. století hořel dům. sousedi ze všech sil hasili, a majitel prý chodili okolo s rukama vzadu a skuhral "To to špatně hoží, to to špatně hoží." Myslel prý na vysokou pojistku.
Nespokojeni s hašením a děním okolo Hřenska jsou čeští euroskeptici, jimž nejvíc vadí fungující Evropská unie. Záchranáři z ostatních zemí EU přijíždějí i s nejlepší technikou. Propaganda euroskeptiků o rozpadu EU sice kvůli hasičům neustane, ale normálně uvažující člověk vidí obětavou spolupráci občanů EU a udělá si vlastní názor.
Lesní požáry v ČR nyní vznikají v souvislosti se změnou v lesním hospodařením a se stoupajícím vlivem různých moderních lesních teoretiků a především se stoupající aktivitou samozvaných ochránců přírody. Les jehož funkce hospodářská před 80 a více lety šla ruku v ruce s vesnickým životem je zadupáván politickými zájmy velkoměstských zbohatlíků. Pryč jsou staří lesní hajní, kteří měli les chránit nejen před zloději, vandaly, trampy, tuláky a jinými osobami nežádoucími, ale také před přírodními pohromami jako je šíření škůdců a v neposlední řadě před požáry. Hajný, který denně věděl o každém návštěvníkovi revíru, jistě požár objevil hned v zárodku. Co objeví motorizovaný hajný nebo strážce parku?
Když bylo největší sucho v roce 2012, tak shořelo 200 hektarů lesa na Bzenecku. Zvyšující se tendence je přirozeným vývojem klimatické změny a extrémních výkyvů počasí s ohledem na sucho a extrémní tropické dny a noci. To je jedna věc a druhá věc je to, že požáry jdou ruku v ruce se suchými lesy, které jsou sežrané kůrovcem a s nedostatečně hustou infrastrukturou lesních cest a vodních zdrojů.
Máme národní parky, kde je cílem ponechání přirozených procesů. Je to politické rozhodnutí. V praxi to souvisí s mnoha riziky; a není to jen riziko požáru, ale i padání stromů a šíření různých škůdců. Největší chyba státu je asi to, že nedělá předběžná opatření a neumí si identifikovat rizikové cesty a oblasti v závislosti na rizikových oblastech, ke kterým jednoznačně patřila oblast Národního parku České Švýcarsko.
Měla tam být předběžná opatření, co se týče rizika požáru nebo pádu stromů. To znamená, že tam měly být určité pásy, kde se měly lesy vykácet jako protipožární opatření. Měly být krizové scénáře – co budeme dělat, když bude požár, co budeme dělat, když bude korunový požár. To znamená různé scénáře při různých typech vývoje šíření požárů. Na to se váže zajištění hasící techniky vlastněné státem nebo smluvně zajištěné.
Žádné komentáře:
Okomentovat