Bude Danuše Nerudová po Marii Terezii druhou ženou na čele české země ?

 Ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová se snaží probojovat mezi favority volby prezidenta, která se uskuteční příští rok v lednu. Podle nejnovějšího červencového volebního modelu pro prezidentské klání od agentury Ipsos by se Nerudová umístila v pořadí třetí s 10,8 procenty za Andrejem Babišem (31,7 procenta) a Petrem Pavlem (23,8 procenta). Čím to je, že šance někdejší předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody v prezidentské volbě rostou. 

Může se však Nerudové podařit vklínit se mezi předsedu hnutí ANO Andreje Babiše a generála ve výslužbě Petra Pavla? Její dosavadní nevýhodou byla nízká známost. Kampaní, kterou intenzivně vede, se to snaží zvrátit, ještě výrazněji jí v tom mohou pomoci právě výše zmíněné volební modely, díky kterým se o ní následně bude stále více hovořit a její veřejná známost se bude postupně zvyšovat.

Aktuálně není těžké odhadnout, co je hlavní silná stránka Nerudové, se kterou se ale zároveň dost úzce pojí její největší slabost. Když ji srovnáme s dalšími možnými prezidentskými kandidáty, kteří se ve volebních modelech vyskytují – nejenom s Babišem a Pavlem, nýbrž i senátorem Pavlem Fischerem a odborovým předákem Josefem Středulou: Ekonomka mezi nimi vyčnívá nejenom tím, že je žena, současně je i nejmladší.

Danuše Nerudová je tak viditelnou změnou nejenom oproti typu osob, které úřad prezidenta republiky v minulosti zastávaly, ale i těch, které se o něj běžně ucházejí a vyskytují se na předních místech ve volebních modelech. Určitou výjimkou jsou v tomto ohledu senátor Marek Hilšer a miliardář a matematik Karel Janeček. Oba jsou sice jako Nerudová čtyřicátníci, ovšem Hilšer už jednou na prezidenta neúspěšně kandidoval a Janečka jako prezidentského kandidáta nelze dost dobře brát vážně.

Nerudové důraz na změnu, která má být čitelná jaksi na první pohled, má jeden velký zádrhel. Bývalá rektorka a její tým tuhle změnu chtějí prodat jako něco příjemného a pozitivního. Nechtějí žádné ostny, vyhraňování se nebo něco podobného. Výsledkem je ale nutně jistá bezzubost, absence velkých vyhraněných témat a v důsledku toho také určitá mělkost a prázdnota. 

„Prezident musí stát na straně lidí a má k tomu spoustu možností. Má právo na slovo ve sněmovně, může navštěvovat její výbory a smí se účastnit zasedání vlády. Toho ale současný prezident dostatečně nevyužívá. Obzvlášť dnes přitom musíme v hlavě státu cítit oporu a naději,“ píše ekonomka. Na jiném místě pak zdůrazňuje: „Myslím si, že každý z našich občanů si zaslouží důvěru a respekt. Začít můžeme u toho, že budeme věřit firmám a podnikatelům, že se chovají čestně.“

Případně: „Samoživitelé, senioři, ale i běžné rodiny ztrácí naději na důstojný život. Stát musí podat pomocnou ruku všem, kteří jsou v takto bezvýchodné situaci. Ne jednorázově, ale pravidelně, protože peníze na jídlo jim chybí každý měsíc a bez pomoci nemají šanci svou situaci vyřešit.“

To, komu se tímto podaří lépe přesvědčit voliče, možná sehraje rozhodující roli v tom, kdo z nich nakonec postoupí do druhého kola prezidentské volby. Otázkou je plnění předvolebních slibů po zvolení. Pokud se jedná o širokoplošnou pomoc občanům, bude jako ochránce zbohatlíků proti prezidentce Nerudové stát mocný blok ekonomů, politiků ODS a velká část obyvatel Prahy.

Pokud by se Danuše Nerudová na Pražský hrad dostala, byla by po královně Marii Terezii druhou ženou, která by na nejvyšším českém politickém patře stanula. (legendy o středověké kněžně Libuši je lépe brát s rezervou)