Prý bychom se na začátku 90. let pustili do bratrovražedné střelby, pokud bychom byli v Evropské unii. Toto tvrzení Václava Klause by si žádalo více vysvětlit, a bylo by vůbec nejlepší, kdyby to bývalý prezident Klaus netvrdil na setkání s Mečiarem, ale učinil to před nějakým konciliem psychiatrů.
Evropská unie opravdu není ideální projekt, ale je to zásadní výdobytek doby s ohledem na krvavou minulost našeho kontinentu. Členské státy se samozřejmě chovají tak, jak jim velí jejich přirozenost, tedy dbají především na své zájmy. Místo získávání koalic pro střetnutí na válečném poli ale získávají spojence pro vyjednávání v rámci unijních procesů. Některým to jde lépe, jiným hůře.
Proti unijnímu projektu můžeme mít řadu výhrad. Přispění k míru mezi členskými státy se ale Evropské unii nedá upřít. Stejně jako například výhody při cestování v schengenském prostoru nebo zrušení roamingu.
Konstruktivně kritizovat Unii není nic špatného, je to naopak zapotřebí, aby extrémisté všech směrů poznali, že jsou většině Evropanů k smíchu. EU musíme zlepšovat, to je zřejmé.
Tvrdit ale, že EU by nás v roce 1992 vedla k ozbrojenému konfliktu to duševně zdravý člověk nedokáže. Zřejmý ale je fakt, že rozpad federace by nebyl aktuální, kdyby hned v listopadu 1989 neexistovaly první plány na divokou velkou privatizaci. Obavy Slováků, že bez jejich vědomí slovenský průmysl a banky skončí v rukou Klausových komunistických přátel z pražských ekonomických ústavů, byly jistě oprávněné. Tomu se dalo zabránit okamžitým vykopnutím Klausovy party z Občanského fóra. Na to však byl Havel příliš slabý. Privatizace potřebovala čas a právní mantinely. Bohužel nestalo se, Praha nechtěla čekat a myslet na budoucnost, Praha si přála být bohatá okamžitě. To Klaus dobře věděl, proto věděl na jaké struny hrát, proto tehdy mohl být mediální hvězdou s absolutní pravdou. Kariéra v pražském smrádku mu byla milejší než ztráta východní části federace.
Byli jsme jeden poměrně velký a lidnatý stát, který by v mírových unijních půtkách měl větší slovo. Stát Czechoslovakia je ve světě i v roce 2022, 30 let po zániku, stále známou značkou kvality. Teď jsme dva státy malé, jakási Czech Republic (slovo Česko se nikde ve světě nepoužívá), kterou lidé jiných kontinentů umisťují na Kavkaz, a Slovakia, kterou si pletou se balkánským Slovinskem. Federace je rozhodně škoda, byť i teď si jsou obě země velmi blízké. Střílet po sobě by proto mohli akorát Klaus s Mečiarem.
Žádné komentáře:
Okomentovat