Děti nejen v českých zemích, ale v podstatě po celém světě ztrácejí v posledních letech překvapivým tempem řadu dovedností, které byly dříve v jejich věku běžné. Mají potíže se zapnutím knoflíku či zavázáním tkaničeknebo se splněním víceúkolovým zadáním.
Dochází k zpochybňování sebekontroly, jejímž nejznámějším symbolickým měřítkem je slavný marshmallow test. Dětem tehdy předložil jeden bonbon s nabídkou: buď si ho mohou vzít a sníst hned, nebo počkají patnáct minut, a dostanou dva. Dnešní děti mají prokazatelně menší výdrž a dříve podléhají okamžitému impulzu, nechápou, proč by měly čekat.
Důvody netkví v tom, že by se lidské pokolení rodilo s méně odolnou genetickou výbavou. Na vině je radikální proměna prostředí, v němž vyrůstají. Moderní digitální svět je vystavěný na principu okamžité odměny. Pokud chce dítě vidět pohádku, nemusí čekat na nedělní ráno jako dřív. Stačí kliknout na displej tabletu a ten okamžitě spustí.
Další ránou pro moderní dětské pokolení je pak drastický úbytek nestrukturované volné hry. Před čtyřiceti lety trávila většina dětí odpoledne venku s kamarády. Jejich hry měly jedno společné: neřídili je dospělí. Když si děti stavěly bunkr nebo hrály na indiány, musely si neustále vyjednávat pravidla hry, řešit konflikty, přizpůsobovat se tomu, že někdo odmítl spolupracovat, a samy si organizovat čas.
Pokud vznikl mezi dětmi spor, musely ho vyřešit vlastními silami, dospělí nezasahovali. Právě v těchto momentech se v mozku budovaly dráhy zodpovědné za sebekontrolované chování, empatii a flexibilitu. Hry v mobilech jsou však navrženy tak, aby neustále chrlily stimuly, blikaly a odměňovaly každé kliknutí. Dětský mozek, který se teprve vyvíjí, je tak neustále vystaven proudům dopaminu. Ve výsledku tak mozek přichází o trénink trpělivosti.
Dnešní dětství je naproti tomu mikromanažersky naplánováno. Nad dětmi všude bdí dospělí, ať již rodiče, učitelé nebo trenéři, kteří za ně organizují čas, řeší případné spory a chrání je před sebemenším nezdarem či nudou. Jakákoli kritika těchto vztahů se setká s povýšeneckým vysvětlením, že není středověk, že dnes je moderní doba.
Z pohledu bezpečnosti je to jistě chvályhodné. Z pohledu neurologického vývoje to však znamená, že děti přicházejí o prostor, kde by mohly trénovat vlastní samostatnost. Když dítěti pokaždé řeknete, co má dělat, a nenecháte ho obrazně řečeno natlouct si nos, jeho mozek se bude záhy automaticky spoléhat na váš zásah. Jakmile dospělý odejde, dítě najednou nebude tušit, jak si poradit či samo sebe ukáznit.
Už dnes pro současnou digitální generaci dětí je nudný a nepochopitelný život Rychlých šípů, či filmy o dětech jako Bylo nás pět, Kluci na řece apod. - což teprve za pár let, až vše bude řešit AI?
Žádné komentáře:
Okomentovat