Rozšíření NATO na Východ asi byl omyl

Když v roce 1989 padl v Československu komunistický režim, byly zde mnohé představy o budoucnosti. Vyhrála ta, podle které jsme se chtěli vrátit na Západ. Přijmout jeho instituce, jeho politické principy a jeho způsob řešení mezinárodních problémů. Jenže během následujících desetiletí se odehrálo něco poněkud absurdního. Místo toho, abychom co nejrychleji přizpůsobili ekonomickým, vojenským a dalším politickým poměrům praktikovaným v okolních západních zemích, začaly  tyto země napodobovat východní poměry.

Po druhé světové válce dokázala západní Evropa něco historicky mimořádného. Francie a Německo, které proti sobě po generace vedly ničivé války, se rozhodly opustit logiku vzájemného nepřátelství a nahradit ji spoluprací. Základem nové evropské bezpečnosti se neměla stát vojenská převaha jedné země nad druhou, ale postupné propojení jejich hospodářských a politických zájmů. Schumanova deklarace z roku 1950 a pozdější evropská integrace byly konkrétními projevy této zásadní změny.

Smyslem tohoto modelu nebylo přesvědčit Německo, aby navždy zůstalo slabé a nepředstavovalo pro Francii nebezpečí. Bylo jím vytvořit takové vztahy, v nichž by případná německá síla přestala představovat francouzský bezpečnostní problém. Právě tento přístup umožnil západní Evropě překonat konflikty, které předchozí generace považovaly za téměř nevyhnutelné.

Když skončila studená válka, nabízela se možnost uplatnit podobnou logiku v celoevropském měřítku. Západní státy začaly hledat způsob, jak překonat dosavadní rozdělení Evropy a vytvořit bezpečnostní systém zahrnující také Rusko. Bohužel do této situace vstoupilo i Polsko se zásadně odlišnou představou. Polsko nadále považovalo Rusko za nepřítele. 

Polsko stavělo na historických zkušenostech, na tom, že Rusko se bude při každé příležitosti chtít vrátit na své poválečné velmocenské pozice ve Střední Evropě. Usilovalo o získání západních bezpečnostních záruk proti němu. Západní členové NATO měli možnost prosazovat vlastní alternativu, ale postupně stále více přijímali východoevropské bezpečnostní priority. Toto je zřejmě příčinou nynější roztržky EU s USA. Trump je názoru, že po rozšíření NATO nemělo být Rusko z evropského dění vytěsňováno, jestliže to evropské státy prosadily, ať si náklady na zbrojení hradí samy!