Traktory Kirovec marně dobývaly USA

 Americký sběratel traktorů Erik Myers v jedné diskusi mimochodem prohodil, že má teď ve své sbírce jednu „obrovskou obludu.“ V říjnu loňského roku Erik Myers tento traktor viděl při sběratelské aukci Joea a Mary Jane Boothových v Bowling Green (Kentucky) a rozhodl raritu koupit. Ani ne po roce se totiž Erik tohoto velkého „dinosaura“ z éry studené války dostatečně nabažil a rozhodl se Kirovce letos prodat. Tak jako v Čechách se sbírají známky nebo pohlednice, sbírají se v USA traktory, lokomotivy a podobně.

Pro zemědělce, kteří pamatují československé zemědělství před 35 lety není název traktoru Kirovec ničím neobvyklým. Bylo zde v 70. a 80. letech minulého století jen málo zemědělských podniků, na jejichž lánech netahal pluh nebo široké kultivační nářadí sovětský traktor označený jako Kirovec. Váhu a sílu měl, to uznávali všichni, ale poruch převodovek a hydrauliky bylo bezpočet. Snad už česká pole na olejové sprchy zapomněla (200 litrů oleje vystříklo během několika sekund, než stačil řidič čerpadlo zastavit.). 

Tento v USA nabízený Kirovec z roku 1979 má značku „Belarus“, pod kterou byl v USA prodáván. Američtí zemědělci totiž dobře znali Belarus jako kompaktní traktor určený pro práci v řádkových kulturách. Společnost Belarus již od roku 1946 vyrábí v Minské traktorové továrně (MTZ) traktory všech možných tvarů a velikostí. Jedná se o jednu z největších (ne-li vůbec největší) továrny na výrobu traktorů na světě, která funguje dodnes. V roce 2023 zde vyrobili svůj čtyřmilionový traktor a ve výrobě pokračují i ​​nadále! Kirovec se vyráběl v Leningradě - nyní opět Petrohrad.

Příběh traktorů Kirovec začíná v září 1959, když Nikita Chruščov podnikl do USA první slavnou cestu studené války. Mimo lánů kukuřice navštívil závod společnost John Deere v Des Moines. To, co tam viděl, jej oslnilo. Po jeho návratu domů byl sovětským inženýrům vyhlášen poplach, dostali příkaz sestrojit mohutný sovětský traktor s pohonem všech kol. První model K-700 opustil brány Kirovského závodu už v roce 1962 a krátce nato se výroba rozjela naplno. Traktor se osvědčil, ale sovětští inženýři usnuli na vavřínech, takže Kirovec brzy na světovou konkurenci technicky nestačil. Byl to traktor na obdělávání velkých lánů v SSSR, prodával se pak hlavně do Československa a Východního Německa, kde byly velké zemědělské podniky a velké lány polí. Vzhledem k robustnosti, nepraktičnosti a velké spotřebě pohonných hmot na menších farmách na Západě o něj nebyl zájem.

V době, kdy byla výroba řady K-700 ukončena (přibližně před 25 lety), měl Kirovec na kontě více než 100 000 vyrobených kusů. V letech 1976–1986 se malá část z nich dostala i do Severní Ameriky. Zde se tyto stroje prodávaly pod označením Belarus 7010. V Kanadě bylo prodáno více Kirovců než v USA, ale ani na jednom z těchto trhů nelze mluvit o úspěchu. Tu a tam se prodejcům podařilo nějaký kus prodat.

Byl proto vloni Erik Myers velmi překvapen, když narazit na takový stroj na farmě ve středním Michiganu. 

Všechno na tomto stroji působí nadměrně velkým dojmem – a on takový skutečně je. Model Belarus 7010 byl velikostně srovnatelný se strojem Steiger Bearcat III, má jen delší kapotu. Pod ní se ukrývá 14,9litrový motor V8 značky JaMZ s turbodmychadlem. To odpovídá objemu 907 kubických palců a výkonu přibližně 235 koní při 1 700 otáčkách za minutu. Traktor váží téměř 30 000 liber (cca 13,6 tuny), což je úctyhodná hmotnost.

Tvrzení, že původ tohoto motoru sahá až k tankům z druhé světové války nelze potvrdit. Řada motorů JaMZ-238 vznikla až v 60. letech, takže jde spíše o konstrukci z počátku studené války. Sovětští výrobci používali různé varianty tohoto motoru v těžkých nákladních vozech, traktorech i vojenské technice. Každopádně je to pořádný turbodieselový osmiválec, který ani po 48 letech (pouze 968 hodin provozu) nejeví známky úniku kapalin. 

Traktor je vybaven částečně synchronizovanou převodovkou se 16 rychlostmi pro jízdu vpřed a 8 pro jízdu vzad. Jízda pozpátku rychlostí 13,5 míle za hodinu (cca 22 km/h) je nepochopitelná.  A zatímco motor zůstává obvykle suchý,  převodovka a diferenciály si to bohatě vynahrazují. Porézní odlitky mají tendenci „rosit“ a tamní těsnění už mají za sebou téměř 50 let provozu.

Ovládání, výhled z kabiny, kloubové řízení i samotné rozměry stroje si člověk musí delší chvíli zvykat. Navíc se tento stroj chová jinak než modely značek Steiger nebo Versatile ze stejného období. Úroveň výstupní kontroly v leningradském traktorovém závodě určitě nebyla vysoko. To částečně vysvětluje, proč tolik těchto velkých strojů nakonec skončilo na vrakovištích nebo odstavených v kopřivách.