Dnes teskně vykrikovala na Plusu jakási slepička kropenatá, že stala se nepravost, neboť prezident nemohl svým volebním hlasem posílit Prahu, kde žije, ale musel cestovat až někam na vzdálený český venkov, kde je přihlášen k trvalému pobytu.
Pro běžného pozorovatele není nic lehčího než slepičce poradit, aby se nesnažila na veřejnosti snášet zlatá vajíčka, neboť v České republice je možnost kdykoli změnit trvalé bydliště, aniž se občan přestěhuje. Benevolenci starého zákona z dob vlád Klause či Zemana president nevyužil a do Prahy se nepřihlásil, protože snad nechtěl, zapomněl, nebo výhodu předvolebních turistů vůbec neznal.
Autorka rozhlasového komentáře volá po tom, aby lidé měli jen jedno bydliště, a to tam, kde momentálně žijí. Tam by prý měli chodit k volbám. Tak prý je to zavedené v Německu, kde obce k pobytu zaregistrují občana hned, jak se tam přistěhuje.
Autor tohoto textu připomíná, že v českých končinách platil téměř 100 let velmi dobrý zákon o domovské příslušnosti. Zrušili jej v roce 1948 komunisté, když se dostali k moci, a proti jeho obnovení se po roce 1989 postavila vládnoucí ODS v čele s Klausem, Rumlem a dalšími politiky vychovanými v komunistickém oderu. Zrušení zákona o domovské příslušnosti je důležitá cesta k centralizaci života v zemi, k omezení práv malých venkovských obcí.
Domovské právo získal automaticky každý občan v obci, kde se narodil, ženy, které se do obce přivdaly. Při přestěhování do jiné obce byli lidé pořád příslušníky obce, v níž se narodili. V místě nového bydliště mohli požádat obecní zastupitelstvo o domovské právo až po deseti letech pobytu. Obce nové obyvatelstvo, především nájemníky a lidi bez majetku, nevítali a domovské právo jim odmítali vydávat. Kdo neměl v obci domovské právo, nemohl v ní volit ani být volen. Hlavní smysl domovské příslušnosti byl v tom, že obce se musely o své příslušníky postarat, pokud nebyli schopni se živit prací, či byli nemocní. Každý člověk měl domovský list, kterým se musel legitimovat. Pokud si obec cizí lidi nepřála, mohla je vyhostit, i násilím policejním - tzv. "postrkem".
Jak letošní komunální volby asi dopadli, kdyby zde platila předúnorová domovská příslušnost. Předvolební turistika, kdy se na přání některé politické strany lidé stěhují do obce, aby tuto stranu podpořili, a po volbách se zase odstěhují, by nebyla. Ještě křiklavější je stěhování různých vzdělanců z měst do malých obcí, kde o politiku a vládnutí není zájem a dobře placená místa starostů a radních jsou snadno dostupná. Stačí se přihlásit do některého volebního seskupení, které hledá kandidáty. Je už obvyklé, bývalo i za komunistů, že v čele obce jsou lidé, které předtím nikdo neznal.
Žádné komentáře:
Okomentovat