Václav Klaus převzal v Moskvě cenu za rozvoj vztahů s Ruskem

Bývalý prezident Václav Klaus dostal na středečním galavečeru v Moskvě Cenu Jegora Gajdara za přínos v rozvoji vztahů s Ruskem. Klaus ve své řeči mimojiné řekl, že přišel vyjádřit svůj nesouhlas „s masivní desinterpretací událostí na Ukrajině“.

„Když vás porota vybere, že dostanete Cenu Jegora Gajdara, tak to je samozřejmě pocta a čest a člověk je rád, že mu bylo takové ocenění uděleno,“ řekl pro server Lidovky.cz manažer Institutu Václava Klause Petr Macinka.

Cenu Klaus dostal za „mimořádný přínos v rozvoji mezinárodních humanitárních vztahů s Ruskem“ a navíc mu ji na středečním slavnostním ceremoniálu v Moskvě předal generální ředitel významné státní technologické korporace Rusnano Anatolij Čubajs, který byl předsedou poroty, která laureáty vybírala.


 Klaus ale ve své řeči při předávání promluvil i o konfliktu na Ukrajině. Nejprve sice hovořil o ekonomovi Gajdarovi, přes situaci ve střední a východní Evropě po pádu komunistických režimů se dostal až k současné ukrajinské krizi. Ta je podle něj „důsledkem selhání ukrajinské postkomunistické transformace a zneužitím křehkosti tohoto nově vytvořeného mnohonárodnostního státu.“

Proč cena Jegora Gajdara?
Jegor Gajdar byl ekonom a ruský ministr financí, od června do prosince 1992 navíc zastával funkci úřadujícího ruského premiéra za vlády prezidenta Borise Jelcina. Známý je především jako autor reforem, které vedly k přerodu od socialistického hospodářství. Zemřel v prosinci 2009.

Každé dva roky TK kotlů v domácnostech. Začíná totalita, o jaké se dříve ani nesnilo.

Pokutu až 20 tisíc korun hrozí od roku 2017 domácnostem, které nebudou mít revizi svého kotle, kamen nebo krbu na uhlí či dřevo. Revizi musí provést nejpozději do konce roku 2016 a na vyžádání ji případně předložit obecnímu úřadu. Revize bude povinná každé dva roky.

Nová povinnost se vztahuje na spalovací zdroje na pevná paliva určené k ústřednímu vytápění domácnosti. Revizí tedy nemusí projít například ty krby, které si lidé pořizují spíše kvůli příjemné atmosféře a jsou pouze doplňkovým zdrojem tepla. Revize nebudou nutné ani u kotlů na plyn v majetku domácností, u nich zatím podle zákona stačí udržovat zařízení v "bezpečném stavu".

Až 50 tisíc korun pak budou muset od 1. září 2022 zaplatit domácnosti, u nichž revize ukáže, že jejich kotel nesplňuje alespoň parametry třetí emisní třídy.

„Dále je třeba počítat s pokutou 50 tisíc korun za to, pokud bude domácnost v kotli používat zakázaná paliva, především odpady, uhelné kaly a podobně,“ říká Vladimír Stupavský, šéf Klastru Česká peleta, sdružujícího asi šedesát firem a organizací z oblasti využívání biopaliv.

Už od začátku letošního roku je v Česku zakázán prodej kotlů spadajících do první a druhé emisní třídy. Lidem tedy lze nabízet už jen zařízení spadající minimálně do třetí emisní třídy. Od roku 2018 pak mají z obchodů zmizet i zařízení třetí emisní třídy, na trh bude moci minimálně čtvrtá emisní třída. Výrobci sice mohou staré kotle dál produkovat, ale pouze na export.

„Po 1. září 2022 nebude možné v domácnostech vůbec topit zařízeními první a druhé emisní třídy,“ dodává mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. Podle ní jde o uhelné kotle, kamna nebo krby, které vykazují nejvyšší hodnoty emisí a současně nejnižší účinnost.

O ukradení revoluce se přičinilo hlavně pražské OF.

Není divu, že lidé v ČR i na Slovensku dodnes jsou názoru, že "něžná revoluce" z roku 1989 byla fraška. Nebyla by to fraška, kdyby revoluce nebyla lidem ukradena. Většina revolucí je ukradena někým, kdo stojí v pozadí, jako v roce 1989 stál Klaus.

17. Listopad 1989 začal mít posvátný charakter. Byl posilován nejrůznějšími dobovými happeningy, často se násilí z Národní třídy znovu a znovu inscenovalo atd. Zavládlo období absolutní euforie, lidi byli strženi do oslav vítězství, které byly tvrdošíjně a záměrně prodlužovány, aby jedinci toužící po moci měli dostatečně dlouhou dobu na rozhodnutí na kterou stranu se dát.

Existence Občanských fór na Slovensku se pak stala prvním převratovým zdrojem konfliktu. Zakladatelé slovenských fór, a lidé s ambicemi na teplá bratislavská křesla, zavětřili nebezpečí přicházející z Prahy. Starali se o to skupiny pražských studentů a herců, které podnikaly výlety na Slovensko, kde dělaly ze Slováků zaostalé idioty a jako misionáři v divočině přesvědčovaly je o nové víře, aniž sami věděli, o co se skutečně jedná. Pražské Občanské fórum bylo pražsky posedlé samo sebou a nezajímal ho v podstatě ani názor českého venkova, natož nějaké Slovensko. Maximálně připustilo existenci bratislavské Verejnosti proti násiliu.

Zasáhla Mečiarova parta slovenských prospěchářů, kteří pod jménem národa (to je vždy nejúčinnější prostředek)zakládali vlastní hnutí. Do června 1990 byla všechna Občanská fóra na Slovensku zlikvidována a veškeré občanské hnutí na Slovensku bylo podřízeno Bratislavě. Jeho vazby na Prahu pominuly. Kdyby k tomuto nedošlo, nedošlo by zřejmě ani k rozdělení Československa, které provedli Klaus a Mečiar proti vůli většiny československých občanů.

Revoluce začínají romantickými posvátnými, morálními demokratickými úmysly.  Následovala komediální etapa, kdy se argumentuje, že "všichni jsme vlastně tak nějak bratři a musíme se dohodnout". To vede k frustraci, a tak revoluci posléze ukradnou malé zájmové skupiny a přizpůsobí si ji vlastním zájmům.

To se stalo v další etapě, kdy  Václav Klaus z Občanského fóra vytvořil svou stranu ODS a Vladimír Mečiar z Verejnosti proti násiliu  dal dohromady HZDS. V říjnu 1990 byl Václav Klaus zvolen do vedení Občanského fóra. Hned poté z Občanského fóra vyloučil levicové organizace Levou alternativu a Obrodu, i když pro to naprosto neměl žádné pravomoci.

Jenže u Klause je drzé čelo vždy lepší než poplužní dvůr. Na námitky, že vyloučením Levé alternativy a Obrody z Občanského fóra porušil jeho stanovy, Klaus arogantně odpověděl, že námitka je "irelevantní".

A tak to bylo se vším. Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní chlévy s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konaly pouze jednou za čtyři roky. Teprve až po Klausově a Mečiarově pádu koncem devadesátých let byla demokracie v České republice a na Slovensku trochu více rozšířena, ale k tak velké míře přímé demokracie, jakou chtěla zavést československá demokratická revoluce v listopadu 1989, se český politický systém nikdy nevrátil a brzy nevrátí.

Základ k ukradení revoluce a k všemu zlu které následovalo po 17. listopadu 1989 dala tupost představitelů pražského Občanského fóra, kteří s klapkami na očích, zahleděni do pražských korýtek, nechtěli a nedovedli pochopit, že i mimo Prahu existovala touha po změně, nikoli o ještě větší podřízenosti Praze.

Podklady:

Praha nechápe venkov, venkov nechápe Prahu.

Náš národ a společnost jsou už hluboce rozdělené. Venkov, který díky idiotské politice státu přišel o práci, o prodejny potravin a školy, o autobusová spojení, o fabriky, zemědělská družstva a statky, začíná být na nový režim rozzuřený. Ale i v městech je dost chudých a slabých, které beztrestně týrají úředníci, exekutoři,  hyeny, co mají „razítko“ a od plného žlabu vynášejí ortely nad bezmocnými. A to všechno diriguje pražská vládnoucí elita.

Stále je ještě ekonomicky poměrně dobře. Ale všeobjímající nová totalita, legitimující svoji nadřazenost sametovou revolucí, už překročila Rubikon. Jistě ne tím nechutným divadélkem na Albertově. Ale tím, že dusí stát, dusí lidi a navíc neustále nechutně vykřikuje, tak jako před nimi komunisté, že je zárukou té pravé svobody, toho jediného pravého pokroku, té pravé „lásky“.
Marné je však asi myslet, že se něco změní. To už zpívali V+W

Bereme na potaz učené bakaláře. 
Et item doktory, et item rektory. 
… Proč jenom zastupitel a úředník patří do žaláře? 
Vždyť mezi pravdou a láskou jsou taky potvory!

… A vůbec velkomožní páni, 
přijďte se na nás podívat, 
Kdyby nás chudáky lépe znal pán král, 
snad by nám odpověď dal!

Ječení na Albertově a házení vajíček na skupinu presidentů mělo zřejmě za úkol ukázat celému světu, kde stojí mládež a pracující lid naší země. Ale nějak to nedopadlo. Trefit do hlavy ausgerechnet německého presidenta je „faux pas“, česky „fópá“. Buď to měli levicoví liberálové špatně zorganizované, anebo se jim to vymklo z ruky. Červené karty. Ta barva se vždycky socialistům a komunistům líbila. Karafiáty a třešně nahradily červené karty objednané někde v Paříži.

Revoluce se nedělá s plným bachorem. To vědí už i představitelé států, proto ty občany, kteří nemají práci ani jiné příjmy, nenechají vyhladovět. Tvrzení, že se máme dobře, jako jsme se nikdy neměli, a prezident nás chce prodat do otroctví, by možná obstálo, kdyby naše země ležela někde ve střední Africe a neměla žádné spojení s ostatním světem.
(Jiří Krž, 20.11.2014)

Česká republika si musí vybrat: Západ, nebo Východ.

Jménem těch, kteří v sedmdesátých a osmdesátých létech obdivovali svobodu na západ od Šumavy: My chceme být Západ, pane prezidente. Západ hrdý, chybující, pracovitý, kritický, líný, pokrytecký, dynamický, agresivní, defétistický... 

Hranice mezi civilizačními okruhy se však mohou měnit. Civilizace je volba. Západ nebo Východ? Je to na nás. Samozřejmě, že je třeba vést dialog s Ruskem nebo Čínou. Jenže takový dialog je možné vést jen tehdy, pokud reflektujeme vlastní identitu – a ta česká, evropská, západní je samozřejmě z principu dialogická. Jen tehdy můžeme my, Česká republika i EU, být platným partnerem v tomto globálním dialogu. A někdy (nutně!) i tvrdým oponentem.

Postoj prezidenta Miloše Zemana je v tomto ohledu nečitelný... Na Albertově jej vypískala „běsnící pražská lumpenkavárna,“ která pohodlně žije z okrádání zbytku republiky.  Zeman někde ťal do živého. Dějiny neskončily, stále se dějí, tady a teď. Ještě není vymalováno! Hic Rhodus, hic salta... 

Zemřel profesor Jiří Petr

Dnes ráno zemřel prof. Jiří Petr. Redakci o tom informovala jeho partnerka Dana Kalousová.

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., dr. h. c., se narodil 13. 5. 1931 v Hradci Králové do mlynářské rodiny. Vystudoval gymnázium v Broumově a Vysokou školu zemědělskou v Praze, fytotechnický obor, od roku 1956 na ní začal působit jako učitel.  Jako aspirant studoval speciální rostlinnou výrobu s výměnou studentů v Moskvě (RU), Rothamsted (UK) a Halle (bývalé NDR). Poté Norsko, Švédsko, Dánsko, Velká Británie, Německo, Francie, Rakousko a Španělsko. Na škole vytrval až do odchodu do důchodu v roce 2010. Byl jejím prvním polistopadovým rektorem. Ve své odborné práci se věnoval tvorbě biologického a hospodářského výnosu obilnin, zaměřil se také na studium efektů fotoperiodicity a vernalizace na individuální vývoj a dále na mrazuvzdornost ozimů i dalším tématům. JDlouhodobě také působil jako předseda redakční rady časopisu Úroda.*

Francouzští sedláci demonstrovali

Proti nadměrné byrokracii v zemědělství a nesmyslným  předpisům EU o dusičnanech protestovalo  v různých francouzských departementech asi 37.000 sedláků. Mimo těchto dvou zátěží upozornili na problémy, které jim způsobilo ruské embargo. Rovněž protestovali proti zvyšování podílu cizích potravin ve francouzských obchodech.

Organizace francouzských zemědělců FNSEA a YES jsou s průběhem protestů spokojeny, považují je za úspěšné. Sedláci nejsou spokojeni s s ekonomickou i morální krizí společnosti a chtějí se podílet na "vyčištění ovzduší." Upozornili na sebe rozdáváním ovoce na centrálním náměstí, blokováním dopravy v ulicích a na dálnicích a postavením vozů s hnojem a kejdou před veřejné budovy. Někde proti nim zasáhla policie.

Francouzský ministr zemědělství Stéphane LeFoll na protesty odpověděl slibem, že požadavky zemědělců předloží vládě k projednání. Jednat o jejich problémech slíbil už v říjnu předseda vlády Manuel Valls. 

Kolik se snědlo v roce 1989 a kolik se sní dnes.

Jídelníček obyvatel České republiky se od roku 1989 změnil. Jedí méně masa, chleba či brambor, naopak více zeleniny, rýže, bílého pečiva, ale také sladkostí. Lidé pijí také více nealkoholických nápojů i alkoholu než před 25 lety. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu. Přestože lidé jedí relativně zdravěji než dříve, za obezitou, které přibývá především u děti, stojí hlavně nedostatek pohybu, míní odborníci.

Zatímco v roce sametové revoluce byla spotřeba masa v Česku historicky nejvyšší a přesahovala 97 kilogramů na osobu ročně, od té doby klesá a v roce 2012 dosahovala již jen 77,4 kilogramu. Zejména kvůli růstu jeho ceny, ale také náročnější domácí přípravě se výrazně snížila spotřeba hovězího ze 30 kilogramů na pouhých osm kilogramů ročně. 

Obyvatelé Čech, Moravy a Slezska pili před 25 lety výrazně více mléka než dnes. Takřka o třetinu méně dnes jedí vajec. Takřka o polovinu od roku 1989 klesla spotřeba másla, lidé jedí také méně sádla. Brambor jedí lidé stále méně.

Roční spotřeba ovoce vzrostla z předlistopadových 70 kg na předloňských 75 kg, v posledních letech přitom klesá. Klesá spotřeba tradiční zeleniny zelí, ale vzrůstá spotřeba rajčat, paprik a melounů.

Lidé díky velkému nárůstu nabídky pijí výrazně více nealkoholických nápojů než v roce 1989, Vyšší je také spotřeba alkoholických nápojů, lidé pijí více lihovin a vína než před 25 lety. Piva, označovaného za tekutý chléb českého národa, ročně obyvatelé ČR vypijí zhruba o 2,5 litru na hlavu méně než před změnou režimu. Již několik let jeho spotřeba v ČR klesá, přesto je s téměř 150 litry nejvyšší na světě.

Spotřeba potravin v ČR byla, je a bude silně ovlivněna klimatickými podmínkami i polohou naší země a nutností dovozů některých potravin. Na spotřebě jednotlivých druhů potravin se promítá změna stravovacích zvyklostí ovlivněná turistickým ruchem a počtem cizinců v naší populaci. Největší vliv na spotřebu potravin mají ceny potravin dané růstem cen energií, osiv, krmiv, hnojiv, přípravků na ošetřování zvířat a rostlin, vysokou marží obchodních řetězců a koupěschopností obyvatelstva. 

Spotřeba vybraných druhů potravin v letech 1989 a 2014 (na osobu a rok)

Potravina	Rok 1989	Rok 2014
maso celkem	97,4 kg	77,4 kg
vejce	336 ks	245 ks
ovoce mírného pásma	53,6 kg	43,4 kg
zelenina	68,7 kg	77,8 kg
těstoviny	3,1 kg	7,1 kg
rýže	3,9 kg	5,2 kg
brambory	82,8 kg	68,6 kg
pivo	151 l	148,6 l

Západ vždy potřebuje chudý Východ.

"Kdyby sovětský blok nebyl, museli bychom ho vytvořit." Tak si po roce 1948 mohli Palackého výrok upravit politici západních zemích. Profitovat na něčí chudobě je starý osvědčený způsob k zvelebení státu. Nemusejí to být jen kolonie, je možné i jinak vydírat chudší státy .

Neprostupná železná opona oficiálně měla komunistický stát chránit před průnikem nepřátel, ale prakticky působila obráceně, bránila útěku lidí z "tábora míru a socializmu." Její zřízení bylo jednou z odpovědí komunistů na opatření, která západní státy proti komunistickým zemím zavedly. Pohyb lidí i zboží mezi oběma bloky byl omezen ohromnými poplatky za viza a cly.

Pokud tento stav vyhovoval i západním zemím, které byly válkou zbídačené víc než střední Evropa a potřebovaly postavit na nohy vlastní ekonomiky, udržovaly a podporovaly ho. To trvalo asi do poloviny 70. let. Západní trh už byl nasycen zbožím, bylo třeba hledat odbytiště. Možnosti sice byly na jiných kontinentech, ale východní Evropa lákala. Cla a embarga ukázala se téměř neúčinná. Jediným účinným prostředkem jak její trh získat, který na komunisty platil, bylo zbrojení, které komunistické ekonomiky ruinovalo. (jiří Krž, 10.11.2014)

3,3 mil. Rumunů v říjnu obdrželo potravinovou pomoc

Nyní se v Rumunsku zvýšil o 700.000 počet lidí, jimž EU-program vyplácí dávky na chudobu.  Koncem října dostávalo  "potravinovou pomoc pro nejchudší osoby" asi 3,3 miliony obyvatel Rumunska. Je to 16,5 procenta  z celkového počtu.

Bukurešťská vláda uvedeným osobám dává potravinový koš o váze 27 kg, v hodnotě 29 eur (812 Kč). V koši je mouka, rýže, cukr, olej na vaření, masové konzervy a další potraviny.

Klaus nechtěl rozdělení, ale Slováci nechápali privatizaci

Bývalý český prezident popírá, že by se podílel na rozpadu Československa. Podle něj na Slovensku nebyl jediný politik, se kterým by se o pokračování společného státu dalo jednat.

" Když jsem viděl výsledky voleb, tak jsem řekl, buď společný stát, nebo se rozdělíme," vypráví Klaus v ČT. "Slovensko chtělo rozdělení."

Rozhodující jednání s Mečiarem prý uskutečnil v brněnské vile Tugendhat. "Mečiar byl homo politicus. Stoprocentně držel slovo, ale vnímal nálady společnosti. Tvrdil, že by se podřídil výsledkům referenda. V tu chvíli jsem zjistil, že nemá cenu mluvit do dubu, že nemám argument k jinému řešení."

"Došel jsem k závěru, že Slovensko využije jakékoli příležitosti k odtržení. Bylo tomu tak v roce 1939 i v roce 1968. Ukázkou byl pomlčkový problém. V době, kdy jsem nadšeně řešil ekonomické problémy, oni měli na starosti pomlčku, čímž proces privatizace zpomalovali."

Podle Klausova uvažování privatizace byla na prvním místě, i za cenu zničení státu. Mandát k tomu mu dali voliči ODS. Co privatizace přinesla, o tom se můžeme denně přesvědčovat. Rozkradený průmysl, zničené zemědělství, 600.000 nezaměstnaných a hlavně spousta nenávisti, zloby a násilí. (Jiří Krž, 9.11.2014)

Největší výhra ve Sportce

Pohádkovou výhru si včera v pražském sídle Sazky vyzvedl zhruba čtyřicetiletý muž. Na první pohled působil nervózně, o výhře se totiž dozvěděl teprve dnes ráno. Sázenku tedy prověřil až pátý den poté, co výhra padla.

Výhercovo štěstí přitom přišlo ve dvou dávkách. Na internetu si totiž ověřil nejprve jen výherní čísla. Do Prahy tedy vyrážel s tím, že si jede pro necelých čtyřicet milionů. Až po zavolání na call centrum Sazky se dozvěděl, že výhra je mnohonásobně vyšší, uhádl totiž i poslední číslo Šance, a získal tak Superjackpot.

„Volal jsem do Sazky z auta, to už jsem byl na cestě do Prahy. Poté, co mi operátorka call centra řekla, že jsem vyhrál skoro 200 milionů, musel jsem zastavit, vystoupit z auta a hluboce dýchat, protože jsem se celý třásl,“ řekl výherce poté, co vstoupil do budovy Sazky.

Ministr Jurečka poznává řetězce

Pan ministr Jurečka se usmívá, mluví, cestuje, mezi lidem prostým televizním sklízí uznání za snahu. Podle Jurečky naši zemědělskou výrobu mohou zachránit jen soutěže, loterie, nalepování nálepek atd. Každý občan, když si koupí českou potravinu, může vyhrát hodnotné ceny a čeští zemědělci zaznamenají kýžený obrat k lepšímu.

Bohužel na odběratele, zpracovatele a prodejce potravin Jurečkovo mediální snění působí jako pohádka o Červené Karkulce. Těm je vcelku jedno od koho levně nakoupí a komu draze prodají. Takže nakonec Jurečka propaguje a za státní peníze dělá reklamu potravinovým řetězcům, které pak snáz prodají kdejaký odpad za kvalitní české potraviny. Nu zákazník si musí za kvalitu připlatit, i kdy si ji musí přimyslet. Vyšší ceny potravin jsou pak vzhledem k výběru DPH pro státní pokladnu velmi výhodné.

Naše zemědělství už 25 let dostává ránu za ranou. Ta první a největší byla dána násilnou privatizací. Další ranou jsou těžkosti jak dostat zemědělské produkty k zákazníkovi a hlavně jak zabezpečit, aby výrobci dostali odměnu alespoň k jakési rozšířené reprodukci. Nemohoucnost státu věc ovlivnit je dobře viditelná například v téměř zoufalém propagování farmářských trhů. Jsou  zpestřením trhu v několika velkých městech, ale tak malé procento, jakým se na trhu potravin podílejí, ani nelze napsat. Žádné problémy mimo zisku několika trhovců neřeší.

V závěsu za výrobci a zpracovateli jsou prodejci. Výrobci jsou dnes drobní zemědělci a přetransformovaná zemědělská družstva. Zpracovatelé jsou podniky, kterým vládne převážně pan Babiš. Prodejci jsou až na drobné výjimky mezinárodní řetězce, kterým nevládne nikdo. Tak se to alespoň bohužel jeví!

Hlavní problém vznikl před lety kdy řetězce při vstupu na náš trh byly chváleny za odstranění jednotvárné nabídky. Řetězce se vždy tvářily mírumilovně, ale když zcela ovládly náš trh, začaly se chovat jako diktátoři. Diktují si od koho koupit, za kolik koupit a za kolik prodat. Marže, které občas proniknou k veřejnosti jsou neuvěřitelné. Zbytky drobných obchodníků nakupují podstatně dráž a jejich marže, rabat nebo obchodní přirážka, jak jsou tyto násobky ceny matoucí veřejnost nazývány, jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, čeho dosahují nadnárodní instituce. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou činí i stovky procent.

Ministr Jurečka by v zemědělství a potravinářství mohl zavést třeba Brigády kapitalistické práce, potravinové řetězce z českého trhu už nikdo nevyžene.Jurečkovi tleskají televizní diváci, kteří v supermarketu se pak diví, že cena té a té potraviny stoupla o 50 procent, i když na kvalitě to znát není.  

25 výročí sametu vzrušuje komunistické prognostiky

Skončilo období letního lenošení a nastal krátký oddech od radovánek a krátké soustředění na práci, než vypukne lenošení vánoční, silvestrovské a novoroční. Přišel podzim, roční období, kdy ve venkovních mlhách a inverzích není nejlépe, ovšem politici jsou jako polití živou vodou. Nastalo období nejvhodnější pro revoluce (VŘSR) a převraty a pro připomínání a oslavování revolucí a převratů.

Oslavu 28. října už máme za sebou a zůstal po ní jen nakyslý zápach. Při nahlédnutí do prvorepublikových novin se člověk skoro musí stydět za současnou lhostejnost představitelů obcí a spolků. Za první republiky snad nebyla jediná vesnice, kde by se na oslavu 28. října zapomnělo. Nebyl snad jediný vesnický učitel, který by neřečnil o bělohorské potupě, habsburském útlaku a o neúnavných "pracovnících" Masarykovi a Benešovi. O tom, že ještě na počátku října 1918 ti samí učitelé nutili děti zpívat rakouskou hymnu a chodit ke zpovědi, se samozřejmě nezmiňovali. Převlékání kabátů je docela snadné. Letos už ani na všech státních úřadech nevisely vlajky, oslavy, pokud někde byly, proběhly hodně nenápadně.  

Blíží se oslava 17. listopadu, což jaksi s předstihem originálními způsoby připomínají dva zaměstnanci komunistického Prognostického ústavu ČSAV, Miloš Zeman a Václav Klaus. Miloš Zeman na to upozornil hlavně při návštěvě Číny, kde zesměšnil a obrátil celou českou polistopadovou politiku založenou na Listině lidských práv a svobod a uznal čínskou okupaci Tibetu a právo Číny na Thai-van. Václav Klaus se zase nechce smířit s pozicí řadového důchodce a vnucuje se mediím svými názory na nebožtíka Václava Havla, který jeho hokynářské duši nedopřává klidu ani po smrti. V obou případech trapná ubohost.

Čest bývalých prognostiků už nebude při oslavách 17. listopadu hájit Valtr Komárek a není pravděpodobné, že se k tomu odhodlají další jeho bývalí podřízení, mimo Zemana a Klause. Snad ještě tamní bývalý předseda komunistické buňky Vladimír Dlouhý si připomene slavnou před- a hlavně polistopadovou minulost, kdy dlouhou dobu byl postkomunistickým národem milován jako nejoblíbenější politik. Potom popularitu a volební neúspěchy vyměnil za tučné provize. Ransdorf, další expert od Komárka,  využil zkušeností prognostika asi nejchytřeji. Neopustil svou rodnou komunistickou stranu. Její pozůstalí členové a příznivci se mu za to odvděčili teplým měkkým křeslem ve Strasbourgu, kde se pořádně vyspí a ještě za to každý měsíc dostane čtvrt milionu plus diety a cestovné. 

Prezident Zeman vyprovokoval lidi, kteří už dlouho touží udělat v ulicích nějaký rámus, takže nějaké demonstrace lze očekávat. Říjnová revoluce v listopadu v Praze nebude, i když největší politické zvraty bývají kvůli maličkostem. (Jiří Krž, 5.11.2014)

Budou zemědělci platit mýto na obecních cestách?

Varováním pro zemědělce jsou jednání některých obcí v Německu, které uvažují, že pro zemědělce zavedou placení mýtného na místních komunikacích. Zastupitelstvo v obci Wardenburg (okres Oldenburg), že při jízdě na pole budou zemědělci muset zaplatit poplatek. Osvobozeny bude malá mechanizace do 6 tun a přívěsy do povolené rychlosti 25 km/hod.

Systém poplatků, který byl dohodnut, je složitý. Podle prvních ohlasů je nesmyslný. Paušální platby jsou nespravedlivé, někdo používá cestu denně, jiný dvakrát za rok. Platby (10,20 až 767,- eur) by měly být podle celkové váhy vozidel odstupňovány po 10 tunách.

Z Německa to není daleko do České republiky, kde většina obcí je více či méně zadlužena. Takže se může stát, že některý starosta bude chtít německé nápady využít. Nebylo by to nic divného v ČR, kde zemědělci obyčejně jsou pro nezemědělská zastupitelstva nežádoucími tvory, i když do obecních pokladen se hrnou nemalé daně ze zemědělských pozemků. Zatím Babiš určitě mýto sám pro svá zemědělská vozidla nezavede ani nepodpoří.  

Svět se obrací. Před stoletím malé obce, řízené starousedlími sedláky, byly vlastně zařízeními, která složila zemědělcům. Pro ně obce stavěly a udržovaly mosty a různá zařízení pro zemědělství (kovárny, mostní váhy, rampy, kolny) a opravovala cesty. 

Štrougal a další komunisté budou vyšetřováni jako zločinci.

Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu se blíží k závěru kauzy umrtí na železné oponě. Vyšetřování se prý blíží i k bývalému premiérovi Lubomíru Štrougalovi. Zároveň jsou vyšetřováni strůjci násilného stěhování zemědělců i příslušníci StB.

Mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Jan Srb prý potvrdil, že Štrougalovo jméno ve spisech figuruje. Pohraničníci a elektrický plot na hranici s Německem a Rakouskem mají na svědomí okolo 250 životů. Právě Štrougal, který byl čtyři roky ministrem vnitra, byl za ostrahu hranic zodpovědný.

"Všechny ty věci mu měly končit na stole nebo měl o nich alespoň vědět," řekl podle iDnes Srb. Devadesátiletý Štrougal se dodnes ke své roli v celé věci nevyjádřil.

ÚDV také vyšetřuje takzvanou "akci K". V té jsou obviňováni organizátoři nuceného stěhování zemědělců, takzvaných kulaků, v 50. letech. Kulak, původně ruský výraz pro středně a výše bohaté rolníky, byl v Čechách používán jako pejorativní označení "třídních nepřátel" v řadách zemědělců, kteří museli být zničeni či jinak zneškodněni v rámci kolektivizace.

"Nově obviněn v tomto roce byl Josef Hanák za nucené vystěhování zemědělců na Břeclavsku v roce 1952," řekl Srb. I 62 let po činu půjde Hanák k soudu, jelikož na zločiny komunismu se nevztahuje promlčecí lhůta.

Vyšetřovat se také bude bití disidentů při výsleších příslušníky StB. Minulý týden uložil Obvodní soud pro Prahu 1 tříletou a dvouletou podmínku pro Petra Berana a Kamila Líbala. Ti podle spisu při výslechu v lednu 1989 zbili tehdy sedmnáctiletého Davida Kabzana, ze kterého chtěli násilím získat svědectví proti Václavu Havlovi.

Lépe někdy sledovat fotbal než Zemana.

Boj o první místo v první fotbalové Synot lize skončil poměrně lehkým vítězstvím 2:0 Viktorie Plzeň nad Spartou Praha.  Viktorie statisticky sice převahu v poli neměla, ale hráčům Sparty téměř nedovolovala vstup na vlastní polovinu a už vůbec ne střílet na Kozáčika.

Vzhledem k víkendu, zesílenému o tradiční vzpomínky na zesnulé, byl zatím mediální ohlas utkání spíše neutrální, a vzhledem k porážce Sparty taký patrně zůstane dál. Ozvaly se už z tábora Sparty hlasy o tom, že rozhodčí Jílek řídil utkání tak, aby Sparta se co nejméně dostávala k plzeňské brance, že utkání mělo kvůli dýmovnicím být ukončeno, že plzeňští Pilař, Limberský  a Kozáčik měli být za nesportovní chování vyloučeni.

Utkáni jistě proberou nejvyšší české fotbalové orgány a šalamounsky rozhodnou o potrestání plzeňského klubu za několikeré přerušení utkání kvůli dýmovnicím. Podle videozáznamů a jiných informací byli původci incidentů identifikováni, takže by se o pokutu měli podělit s Viktorií, případně ji uhradit celou. To zřejmě bude záležitost soudní a veřejnost se o ní mnoho nedozví.

Disciplinární komise jistě bude řešit Matějovského klukovskou stoličku unikajícímu plzeňskému Teclovi a všechny žluté karty. Zvláště ta pro sparťana Bednáře byla hodně slabým napomínáním. Bednář, o kterém se proslýchalo, že má vztah k drogovým mafiím, nejprve kolíky kopaček namířil na brankáře Kozáčika, který naštěstí včas uhnul, potom za přítomnosti rozhodčího Jílka škrtil Petržalu. Zajímavé bude sledovat, jestli se bude komise zabývat Váchovým šlápnutím na Pilaře. Před časem byla za podobné nepotrestané chování dodatečně zastavena činnost Petržalovi.

Ve vrcholovém sportu se odehrávají konflikty, za které jsou jejich aktéři někdy dobře placeni, ale většinou ne. Fotbalistům na hřišti, v zápalu boje, jistě z úst uletí tu a tam nějaká ta nadávka nebo sprosťárna, ale nikdy se něco takového neobjevilo při jejich přímých pozápasových rozhovorech s novináři, či při televizních vystoupeních předsedy fotbalového svazu Pelty a dalších funkcionářů.

Nyní se asi všechno změní. Změnu zřejmě odstartoval prezident Zeman, který je občany placen i za to, že je nejvyšší autoritou v zemi a jeho chování má být vzorem pro všechny. Důležité kroky na cestě mezi sprostý lid učinil v uplynulém týdnu, když nejdříve dekoroval režiséra v oděvu bezdomovce a brzy na to promluvil v televizi způsobem frajtra od Ostravy. (Jiří Krž, 3.11.2011)