Uběhla čtvrtina 21. století a pro vědátory, politiky a ostatni lidi vzdělané více či méně je téměř nad slunce jasné, že příčinou letošních vysokých letních teplot trvajících už celý týden je oteplování zeměkoule. Všichni vědí, že svět je zamořován emisemi, ale málokdo přizná, že emise a teplo produkuje auto (auta), ve kterém on a jeho rodina vozí svá ctěná pozadí. Dotknout se čtyřkolového miláčka je dnes víc než urážka. Veřejná doprava je prý pro chudinu a jiné lidi neschopné.
Rámus okolo vysokých teplot býval i v minulosti, za vlády komunistů. Pokud se tenkrát někomu dávala vina za problémy státu a jeho obyvatelstva, způsobené vysokými teplotami, tak to byli západní imperialisté a revanšisté. Velkým horkem a suchem byla střední Evropa postižena v roce 1971, v době, kdy v Československu končily normalizační čistky ve straně a společnosti. Vedra přišla 4. července a trvala nepřetržitě do konce srpna. Zásluhou příznivého počasí byla z polí včas sklizena úroda, pochvalu dostala znormalizovaná strana. Vysoké srpnové teploty byly i v letech 1973 a 1974.
Velké sucho je zaznamenáno od 7. června 1976 do 19. července 1976. Vláda tehdy vydala přísný zákaz zalévání zahrádek, kropení ulic a mytí aut. Byl vydán zákaz koupání, protože předtím bylo málo srážek a vysychaly vodní plochy, ve ve kterých se objevily sinice a různé zdraví nebezpečné látky z kanalizace, z chemicky ošetřovaných pozemků a z ropných produktů.
Protože před rokem 1989 měla Jednota a podobná družstva prakticky povinně v každé vesnici hospodu, nastával v době vysokých teplot problém s jejich zásobování pivem a limonádami. Býval kvůli pivu rámus na národních výborech a na schůzích spolků. V podstatě se jednalo o vesnický kolaps plánovaného hospodářství, způsobený počasím. Pivovar měl přidělené hospody(zpravidla celý okres), které musel v pravidelných intervalech (převážně jednou za týden) zásobovat objednaným množstvím piva. Pivo z jiných pivovarů se do vesnických hospod zavážet nesmělo. Rozvážku nákladními automobily neprováděl pivovar, ale různí dopravci, hlavně ČSAD. Týkalo se piva sudového, i lahvového, které se prodávalo jen v hospodách. Ve vesnických obchodech se na přání národních výborů neprodávalo, aby se v pracovní době před obchody nepopíjelo. Ceny točeného piva i lahvového piva byly stejné.
Býval u většiny obyvatel na vesnicích takový zvyk, že pivo se pilo hlavně při vysokých letních teplotách. S tím ovšem plánované hospodářství nepočítalo. Stávalo se, že v horkém létě týdenní příděl piva prodala lidem místním i přespolním hospoda za 2-3 dny, přičemž praskala ve švech. Když došlo pivo v místní hospodě, žíznivci vytáhli archaické bicykly, tašku s prázdnými lahvemi pověsili na řídítka a vydávali se i do hospod v sousedních regionech, kde byla situace stejná,ale bylo pivo zaváženo v jiném termínu. Na některých vesnicích bývaly hospody obložené jízdními koly v létě i v zimě, a kolo při cestě domů se vedlo a bývalo oporou před pádem v případě zakopnutí.
Po zavedení tržního hospodářství je piva dostatek, ale na vesnicích už nejsou hospody. Takže není pivo, jako nebylo za socializmu. Pěšky jako za vozem. Zmizely 3/4 bývalých hospod. Jednota nemá při současných hygienických a daňových předpisem povinnost provozovat nízkoziskové vesnické hospody. Soukromníci chtějí zbohatnout do vánoc, za 2-3 hodiny práce denně, a když si otevřou hospodu, tak vydrží podnikat sotva jeden měsíc. Místo 150 m chůze do hospody na rozcestí nezbývá zákazníkovi než cestovat autem 15-20 km a zásobit se lahvovým pivem z městského supermarketu.
Žádné komentáře:
Okomentovat