Přicházejí vlci, postrach stád.

Vlk je chráněná šelma. V poslední době se rychle rozmnožil v zemích bývalé NDR a dělá zemědělcům značné škody. Vlci mají svá teritoria (30 km), jejichž hranice nejsou totožné s hranicemi států, takže jak vlci přibývají, je možné očekávat i v Čechách. Z Dolního Saska to není daleko. Snadnou kořistí pro vlka jsou jsou především ovce a kozy, ale dá se i do telat a hříbat.

Vlci se rychle učí jak překonávat ohrady a elektrické ohradníky. Bezpečné jsou 150 cm vysoké elektrické sítě, nižší vlk přeskočí. Lze použít i ohradník z hustě natažených pásků. Elektřina musí být vedena těsně nad zemí, mezerou větší než 20 cm vlk podleze. Napětí musí být minimálně 2.500 voltů. 

Starou osvědčenou metodou při ochraně stád je použití ovčáckých psů, kteří jsou se stádem ve dne i v noci. To samozřejmě velmi zvyšuje náklady, pořízení vycvičeného psa a náklady na jeho činnost jsou vysoké. Na stádo o 500 ovcích by měli být tři psi.   

Národní dotace pro zemědělství a venkov schválila vláda

Vláda schválila národní dotační programy na rok 2015, které předložil ministr zemědělství Marian Jurečka. Na podporu zemědělství a venkova je připraveno přibližně 1,57 miliardy korun. Peníze půjdou zejména do živočišné výroby. Struktura programů je podobná jako v minulých letech, nově bude spuštěný program Udržování a obnova kulturního dědictví venkova.

Programy na příští rok, které budou hrazeny ze státního rozpočtu, poskytnou zemědělcům peníze například na šlechtění hospodářských zvířat, na boj proti nakažlivým chorobám v chovech, na rozvoj včelařství nebo na restrukturalizaci ovocných sadů.

„Rozsah národních dotačních programů odpovídá možnostem rozpočtu Ministerstva zemědělství. Více než jednu miliardu korun směřujeme do živočišné výroby, která je důležitá kvůli udržení pracovních míst na venkově a zároveň je perspektivním odvětvím výroby s vysokou přidanou hodnotou. Ostatní sektory ale také nepřijdou zkrátka,“ řekl ministr Marian Jurečka.

Rostlinnou výrobu podpoří národní rozpočet částkou 217 milionů korun, potravinářství pak 156 miliony. Na ostatní aktivity půjde 161 milionů korun. Nově připravený program Udržování a obnova kulturního dědictví venkova si klade za cíl pečovat o kulturní stavby a prvky, které neslouží přímo k osobnímu užívání nebo k podnikání, ale jejich úpravou nebo rekonstrukcí bude podpořen rozvoj venkova a turistický ruch.

Tento týden dvě krádeže traktorů v Třeboni

Z pondělí na úterý se neznámý pachatel vloupal do areálu firmy na okraji Třeboně. Odcizil zde vystavený kolový traktor CLAAS AXOS 320C bez přidělené RZ. Projel vystřiženým otvorem v plotu, po poli se dostal na silnici, po které pokračoval směrem k Lomnici nad Lužnicí. 

Je to v Třeboni v tomto týdnu již druhý případ. Podobný případ se stal z neděle na pondělí, kdy z areálu jiné firmy v Třeboni zloděj odcizil kolový traktor Zetor 7011.

Ministerstvo zemědělství reguluje dovoz a označování potravin. Nezvýší se cena?

Ministerstvo zemědělství dokončilo první návrh vyhlášky, která má přesně definovat termín "Česká potravina." vydělat by na tom měl například diskontní řetězec Penny Market, jehož Českou potravinu z Polska vyhodnotila Státní potravinářská a zemědělská inspekce opakovaně jako klamání zákazníků.

Za českou potravinu mají být podle návrhu považovány jen takové výrobky, které vyrobila na území České republiky firma se sídlem v České republice. Další podmínkou je, aby minimálně tři čtvrtiny složek byly českého původu.

Z obalů potravin mají zmizet také zavádějící označení typu domácí, čerstvý, živý, dia nebo natural.  Ovocné výrobky, které neobsahují ani stopu ovoce a k dosažení kýžené chuti používají umělé aroma, už nebudou moci na obalu zobrazit ovoce. Stát chce zakázat také používání napodobenin názvů potravin, které jsou vymezeny právními předpisy, u výrobků, které nesplňují stanovené jakostní požadavky – příkladem jsou názvy vodečka či lovečák. Ministerstvo chce také omezit zavádějící názvy, které výrobci na obalech často uvádějí, aby nalákali více zákazníků. Z obalů by tak mělo úplně zmizet třeba označení natural.

Definitivní podobu vyhlášky, která má být účinná od dubna příštího roku, nyní ministerstvo dokončuje, když řeší připomínky ostatních rezortů a takzvaných připomínkových míst jako jsou oborová nebo spotřebitelská sdružení.

Konec dia výrobků: Vyhláška má po mnoha letech zakázat také označení „dia“ na obalech. Podle ministerstva totiž v současné době neexistují žádné předpisy, které by stanovovaly požadavky na potraviny vhodné pro diabetiky, ani neexistuje rozdělení na potraviny běžné a vhodné pro diabetiky na základě doložených odborných argumentů. Odkazuje přitom na zprávu Evropské komise a stanovisko českého ministerstva zdravotnictví.

Podle kritiků návrhu je takováto snaha ministerstva sice chvályhodná, jeho současná podoba jde prý ale jak proti spotřebitelům, tak proti výrobcům. Ani jedna ze zmíněných definic české potraviny se nelíbí zástupcům výrobců, tedy Potravinářské komoře ČR. Paušální nastavení původu potravin prý neodráží realitu trhu. Navíc, některé potraviny  (čokoláda) vyrobené v ČR by nemohly nést toto označení jen proto, že použitá složka v tuzemsku třeba vůbec neroste.

Zimní orba je smrtelně nebezpečná.

Policisté vyšetřují od úterního večera okolnosti smrti 57letého traktoristy ze severního Plzeňska. Bez známek života jej nalezl ležet vedle traktoru v bahnité brázdě s hlavou ponořenou v potoce jeho příbuzný. Co se muži přihodilo, zatím není jasné.

„Příčinu smrti budeme znát až po soudní pitvě. Podle koronera se zřejmě utopil, žádné známky násilí na těle nezjistil,“ sdělil mluvčí policie Jan Koželuh.

Kriminalisté se na místo vrátili ještě ve středu, za denního světla se snaží najít další stopy, které by mohly objasnit, co se vlastně stalo. Nejpravděpodobnější variantou je, že muž nešťastně vypadl z traktoru.

Rozloučí se na Nový rok Bohemka s Ďolíčkem?

Prvoligovému fotbalovému klubu Bohemians Praha 1905 se krátí čas. Již za měsíc mu skončí nájemní smlouva na vršovickém stadionu Ďolíček a dohoda Prahy 10 s jeho majiteli je ještě ve hvězdách.

Situaci navíc zkomplikovaly říjnové komunální volby, které zamíchaly složením radnice městské části i magistrátu. Při otázkách na budoucnost vršovických klokanů všichni politici jen krčí rameny.

Zastupitelstvo Prahy 10 těsně před volbami chválilo výměnu stadionu za jiné pozemky a 49 milionů korun k tomu. Pokud by směna prošla, začala by automaticky platit smlouva s klubem Bohemians, která mu zaručuje dvacetiletý nájem na stadionu za korunu ročně. Rozhodnutí se ale nelíbilo magistrátu, jehož pozemek chtěla Praha 10 k výměně využít. Hlavní město nabídlo vlastníkům, firmě Bohemians Real, že stadion odkoupí. Na to ovšem společnost odmítla přistoupit. Situace tak uvízla na mrtvém bodě.

Exprimátor Tomáš Hudeček v minulosti obvinil vedení Prahy 10, že chce stadion zbourat a postavit místo něj obchodní dům. Podle něj se v posudku městské části uvádělo, že "demolice bude stát milion korun a výstavba obchodních ploch a garáží na tomto místě 397 milionů korun". Praha 10 se bránila tím, že šlo jen o způsob, jak určit tržní hodnotu pozemku.

Supermléko od Coca-Coly přichází na americký trh.

Nebylo by normální, aby společnost zabývající se výrobou nápojů, jako Coca-Cola, nevyužila možností, které plynou z americké zdravotní kampaně k pití mléka. Coca-Cola chce nabízet drahé premiové mléko "Fair Life" bez laktózy, s obsahem proteinu vyšším o 50 procent, se sníženým obsahem mléčného cukru o 50 procent a zvýšený obsahem vápníku o 30 procent.

V prosinci se začne v USA "Supermléko" prodávat a očekává se, že po něm bude velká poptávka. Podle časopisu Welt se nejedná o snadný experiment. Snahou je dosáhnout toho, aby každý druhý Američan denně pil mléko. Spotřeba mléka už 40 let v USA klesá, v poslením desetiletí klesla o 8 procent.

Pro výrobu Fai-Life mléka vyvinula Coca-Cola zvláštní metodu filtrace. Při tomto procesu za studena se koncentruje protein a vápník a vylučuje tuk a cukr. Podle manažera Coca-Coly toto mléko chutná lépe než mléko plnotučné.

Zatím se jedná o velkou reklamní kampaň, kterou možná podporují některé skupiny zdravotníků i zastánců průmyslové výroby potravin

Dříve byl mléčný tuk jedním z hlavních kvalitativních ukazatelů mléka. Plnotučné mléko se považovalo za nejkvalitnější, naopak odstředěné za "obarvenou vodu". Mléčný tuk má velmi komplikované složení a strukturu. Základními složkami jsou tri-, di- a monoacylglyceroly, volné mastné kyseliny steroly, estery sterolů a v tucích rozpustné vitaminy (A, D, E, K) a fosfolipidy. 
Odstranění mléčného tuku a cukru je nezbytné pro rychlé využití bílkovin z proteinového syrovátkového přípravku. Každá mince má dvě strany, a tak i zejména mléčný tuk má pozitivní vliv na zdraví. Chuť je sice jedna z velmi důležitých vlastností mléka, neměla by však dominovat.

Dnes to je 43 let od prvních normalizačních voleb

V pátek 26. listopadu 1971  se konaly první volby do obou sněmoven a České národní rady a volby do národních výborů. Od  voleb z šedesátých let se nelišily, opět nebyl výběr a byli voleni jen kandidáti Národní fronty.

Volby v roce 1971 se konaly s tříletým zpožděním. Tyto volby byly připravovány na jaře 1968 a měly být na podzim téhož roku, po federalizaci státu. Úpravy ústavy sice byly připravovány komunistickými právníky, pravděpodobně by nebylo umožněno obnovit předúnorové strany a založit nové, ale byl by výběr mezi nesmiřitelnými směry v KSČ a mezi kandidáty společenských organizací v Národní frontě. I toto málo by zřejmě stačilo k rychlému pádu komunizmu v Československu.

A o náladách a představách českého a slovenského obyvatelstva věděli dobře v Kremlu. (Ruskými špiony se to v českých zemích hemžilo už za Rakouska - měl s tím potíže už vachmajstr Flanderka v Putimi.) Stále žily statisíce lidí, kteří po roce 1948 byli okradeni komunistickým režimem, tisíce lidí, kteří prošli komunistickými kriminály a byli miliony mladých lidí, kteří se během jara dozvídali o nezákonnostech komunistického režimu. To byly masy, kterých se komunisté doma i Moskvě báli.

Volby v Československu, které se měly konat na podzim 1968, určitě byly jednou z hlavních příčin, proč sovětská vojska v srpnu 1968 Československo okupovaly. Odložení voleb pak bylo zřejmě jedním z hlavních Brežněvových požadavků při moskevských jednáních o "dočasném " pobytu sovětských vojsk na československém území. Husák s Bilakem slovo dodrželi, volby se konaly už za tvrdé normalizace, když se KSČ zbavila všech oportunistů a když většina lidí v Československu lhostejně brala normalizaci jako nutné zlo.    

Po částečné likvidace bezpečnosti a armády občana ochrání jen štěstí.

Člověk musí s hrůzou vzpomínat na tu dobu, kdy na nejdůležitějších židlích v zemi usedli amatéři z řad disidentů a z prognostického ústavu. Nejen oni. Tito „pseudoodborníci“ velkoryse teplými lukrativními křesly okamžitě odměnili  svoje známé a příbuzné. Nejdřív však se musela křesla uvolnit. Spolu "polidruky", kteří byli v každé instituci, museli odejít profesionálové, odborníci, jejichž proviněním většinou bylo, že v minulém režimu se snažili uživit, tak jak bylo obvyklé, a dělat, co dovedli. 

Není třeba zrovna připomínat Báru s nárazníky, co proháněla koloběžku po Hradě, stačí vzpomenout Jana R. jako mistra vnitra. "Odborník nad odborníky." Pokud zkušení policisté a kriminalisté nebyli z vedoucích míst vyhozeni, odešli sami. A výsledky se dostavily! Nástup mafií všeho druhu, nárůst trestné činnosti z 166 595 trestných činů v roce 1988 na 450 265 trestných činů již v roce 1992 (!!!) a snížení procenta objasněnosti trestných činů víc než o polovinu, rozmach organizovaného zločinu, organizované hospodářské kriminality, subvenčních podvodů, podvodných konkurzních řízení, pozemkových podvodů, bankovních podvodů, nelegálního obchodu se zbraněmi a výbušninami, nelegálního obchodu s drogami všeho druhu, organizované krádeže motorových vozidel, vydírání poplatků za fiktivní ochranu, korupce a praní špinavých peněz a další, zcela nové formy organizované trestné činnosti.

Obdobně zdecimována byla i naše armáda, která do té doby na požadované úrovni vychovávala všechny služby schopné mladíky v opravdové muže, kteří v ní, byť do té doby „mamánci“, stávali se opravdovými muži, kteří se museli umět postarat sami o sebe. A ač na vojnu většinou nadávali, všichni později uznali, že jim vojna prospěla.

 Velkou ránu dostala naše armáda likvidací zcela funkční vojenské techniky, jejím rozprodejem komukoliv za cenu železného šrotu, včetně v té době špičkových obrněných transportérů OT-64 SKOT, zakonzervované a proto naprosto nové techniky, nákladních automobilů V3S a Tatra, statisíců samopalů vz. 58, které byly údajně určeny ke znehodnocení a celé haldy se jich válely v naprosto nezabezpečených objektech řady soukromých firem a mohl si je tehdy zakoupit takřka každý, včetně vojenského střeliva ráže 7,62 a dodnes o držitelích těchto nebezpečných a přesných samopalů není žádný přehled.

Korunu všemu nasadilo rozhodnutí nějakého, zcela jistě v USA vyškoleného rychlokvašeného generála, který za podpory tehdejších „umělců“ z ministerstva obrany nařídil, že se řada vojenských objektů, včetně vojenských muničních skladů prodá, či alespoň pronajme soukromým firmám a „opepřil“ to tím, že ani vojenské muniční sklady, kde jsou tisíce tun dělostřeleckých granátů, leteckých pum a dalších výbušnin, již nebude profesionální armáda hlídat, neboť by to její profesionální vojáky odvádělo od toho pravého výcviku a navrhl, aby tyto, do té doby perfektně střežené muniční sklady, hlídaly jaké-si bezpečnostní agentury, většinou však účelově zřízené již dříve vyhozenými důstojníky z povolání, kteří si z toho udělali značně výnosné podnikání pro sebe a své blízké.

V řadě těchto objektů pronajatých soukromým firmám byly v naprostém rozporu se všemi bezpečnostními opatřeními takřka „na koleně“ demontovány granáty, ruční protitankové střely, velkorážné náboje do kulometů KPVT a dalších, dělostřelecké granáty i letecké pumy s cílem vybrat z nich střelný prach a použít ho k výrobě nábojů pro civilní potřebu, byť jde o složení pro civilní účely naprosto nevhodné.

Mimo to, že ani přes všechny evidence, nikdo nikdy nespočítá, kolik bylo střelného prachu, trhanin, granátů a nábojů odcizeno a ani se neví, kdo je má dnes v držení, neboť soukromé firmy si k těmto pracím najímaly naprosto neprověřené dobrodruhy a amatéry, vidíme i takové excesy, jako byl nedávný výbuch vojenského muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku.

Prezident Zeman přivádí Prahu k zuřivosti?

Prezident Miloš Zeman cestuje po krajích českých i po krajích cizích, čímž nutí pražské novináře, buď opustit teplá křesla a vydat se za ním nadýchat čerstvého vzduchu, nebo přejímat cizí zprávy. Způsobuje to dokonce situaci, že na první stránky jsou nuceni dávat události venkovské. To je prý moc špatné. 

Zeman už dávno označil novináře za nepřátele lidstva, teď ještě k tomu odmítá podřídit se pražskému diktátu. To je to nejhorší. Kdo to kdy slyšel, aby prezident kašlal na zájmy hlavního města. Zeman je samorost. Metropole ČR ovšem chystá protiofenzivu. Začala protizemanovská mediální kampaň. Určitě se někomu hodí jako zástěrka zásadních problémů i odkaz 17. listopadu. 

Před dvaceti pěti lety mnohé z nás spojovalo heslo: „Nejsme jako oni!“ Co a kdo lidi spojuje teď? Samet se už dávno potrhal a dnes společnost ovládají peníze, nesnášenliví politici, cynizmem rozleptané soužití a reklamní a nad tím jako hurikán chce co nejvíc kroužit bulvární novinářská agresivita.(Jiří Krž, 26.11.2014) 

Václav Klaus převzal v Moskvě cenu za rozvoj vztahů s Ruskem

Bývalý prezident Václav Klaus dostal na středečním galavečeru v Moskvě Cenu Jegora Gajdara za přínos v rozvoji vztahů s Ruskem. Klaus ve své řeči mimojiné řekl, že přišel vyjádřit svůj nesouhlas „s masivní desinterpretací událostí na Ukrajině“.

„Když vás porota vybere, že dostanete Cenu Jegora Gajdara, tak to je samozřejmě pocta a čest a člověk je rád, že mu bylo takové ocenění uděleno,“ řekl pro server Lidovky.cz manažer Institutu Václava Klause Petr Macinka.

Cenu Klaus dostal za „mimořádný přínos v rozvoji mezinárodních humanitárních vztahů s Ruskem“ a navíc mu ji na středečním slavnostním ceremoniálu v Moskvě předal generální ředitel významné státní technologické korporace Rusnano Anatolij Čubajs, který byl předsedou poroty, která laureáty vybírala.


 Klaus ale ve své řeči při předávání promluvil i o konfliktu na Ukrajině. Nejprve sice hovořil o ekonomovi Gajdarovi, přes situaci ve střední a východní Evropě po pádu komunistických režimů se dostal až k současné ukrajinské krizi. Ta je podle něj „důsledkem selhání ukrajinské postkomunistické transformace a zneužitím křehkosti tohoto nově vytvořeného mnohonárodnostního státu.“

Proč cena Jegora Gajdara?
Jegor Gajdar byl ekonom a ruský ministr financí, od června do prosince 1992 navíc zastával funkci úřadujícího ruského premiéra za vlády prezidenta Borise Jelcina. Známý je především jako autor reforem, které vedly k přerodu od socialistického hospodářství. Zemřel v prosinci 2009.

Každé dva roky TK kotlů v domácnostech. Začíná totalita, o jaké se dříve ani nesnilo.

Pokutu až 20 tisíc korun hrozí od roku 2017 domácnostem, které nebudou mít revizi svého kotle, kamen nebo krbu na uhlí či dřevo. Revizi musí provést nejpozději do konce roku 2016 a na vyžádání ji případně předložit obecnímu úřadu. Revize bude povinná každé dva roky.

Nová povinnost se vztahuje na spalovací zdroje na pevná paliva určené k ústřednímu vytápění domácnosti. Revizí tedy nemusí projít například ty krby, které si lidé pořizují spíše kvůli příjemné atmosféře a jsou pouze doplňkovým zdrojem tepla. Revize nebudou nutné ani u kotlů na plyn v majetku domácností, u nich zatím podle zákona stačí udržovat zařízení v "bezpečném stavu".

Až 50 tisíc korun pak budou muset od 1. září 2022 zaplatit domácnosti, u nichž revize ukáže, že jejich kotel nesplňuje alespoň parametry třetí emisní třídy.

„Dále je třeba počítat s pokutou 50 tisíc korun za to, pokud bude domácnost v kotli používat zakázaná paliva, především odpady, uhelné kaly a podobně,“ říká Vladimír Stupavský, šéf Klastru Česká peleta, sdružujícího asi šedesát firem a organizací z oblasti využívání biopaliv.

Už od začátku letošního roku je v Česku zakázán prodej kotlů spadajících do první a druhé emisní třídy. Lidem tedy lze nabízet už jen zařízení spadající minimálně do třetí emisní třídy. Od roku 2018 pak mají z obchodů zmizet i zařízení třetí emisní třídy, na trh bude moci minimálně čtvrtá emisní třída. Výrobci sice mohou staré kotle dál produkovat, ale pouze na export.

„Po 1. září 2022 nebude možné v domácnostech vůbec topit zařízeními první a druhé emisní třídy,“ dodává mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. Podle ní jde o uhelné kotle, kamna nebo krby, které vykazují nejvyšší hodnoty emisí a současně nejnižší účinnost.

O ukradení revoluce se přičinilo hlavně pražské OF.

Není divu, že lidé v ČR i na Slovensku dodnes jsou názoru, že "něžná revoluce" z roku 1989 byla fraška. Nebyla by to fraška, kdyby revoluce nebyla lidem ukradena. Většina revolucí je ukradena někým, kdo stojí v pozadí, jako v roce 1989 stál Klaus.

17. Listopad 1989 začal mít posvátný charakter. Byl posilován nejrůznějšími dobovými happeningy, často se násilí z Národní třídy znovu a znovu inscenovalo atd. Zavládlo období absolutní euforie, lidi byli strženi do oslav vítězství, které byly tvrdošíjně a záměrně prodlužovány, aby jedinci toužící po moci měli dostatečně dlouhou dobu na rozhodnutí na kterou stranu se dát.

Existence Občanských fór na Slovensku se pak stala prvním převratovým zdrojem konfliktu. Zakladatelé slovenských fór, a lidé s ambicemi na teplá bratislavská křesla, zavětřili nebezpečí přicházející z Prahy. Starali se o to skupiny pražských studentů a herců, které podnikaly výlety na Slovensko, kde dělaly ze Slováků zaostalé idioty a jako misionáři v divočině přesvědčovaly je o nové víře, aniž sami věděli, o co se skutečně jedná. Pražské Občanské fórum bylo pražsky posedlé samo sebou a nezajímal ho v podstatě ani názor českého venkova, natož nějaké Slovensko. Maximálně připustilo existenci bratislavské Verejnosti proti násiliu.

Zasáhla Mečiarova parta slovenských prospěchářů, kteří pod jménem národa (to je vždy nejúčinnější prostředek)zakládali vlastní hnutí. Do června 1990 byla všechna Občanská fóra na Slovensku zlikvidována a veškeré občanské hnutí na Slovensku bylo podřízeno Bratislavě. Jeho vazby na Prahu pominuly. Kdyby k tomuto nedošlo, nedošlo by zřejmě ani k rozdělení Československa, které provedli Klaus a Mečiar proti vůli většiny československých občanů.

Revoluce začínají romantickými posvátnými, morálními demokratickými úmysly.  Následovala komediální etapa, kdy se argumentuje, že "všichni jsme vlastně tak nějak bratři a musíme se dohodnout". To vede k frustraci, a tak revoluci posléze ukradnou malé zájmové skupiny a přizpůsobí si ji vlastním zájmům.

To se stalo v další etapě, kdy  Václav Klaus z Občanského fóra vytvořil svou stranu ODS a Vladimír Mečiar z Verejnosti proti násiliu  dal dohromady HZDS. V říjnu 1990 byl Václav Klaus zvolen do vedení Občanského fóra. Hned poté z Občanského fóra vyloučil levicové organizace Levou alternativu a Obrodu, i když pro to naprosto neměl žádné pravomoci.

Jenže u Klause je drzé čelo vždy lepší než poplužní dvůr. Na námitky, že vyloučením Levé alternativy a Obrody z Občanského fóra porušil jeho stanovy, Klaus arogantně odpověděl, že námitka je "irelevantní".

A tak to bylo se vším. Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní chlévy s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konaly pouze jednou za čtyři roky. Teprve až po Klausově a Mečiarově pádu koncem devadesátých let byla demokracie v České republice a na Slovensku trochu více rozšířena, ale k tak velké míře přímé demokracie, jakou chtěla zavést československá demokratická revoluce v listopadu 1989, se český politický systém nikdy nevrátil a brzy nevrátí.

Základ k ukradení revoluce a k všemu zlu které následovalo po 17. listopadu 1989 dala tupost představitelů pražského Občanského fóra, kteří s klapkami na očích, zahleděni do pražských korýtek, nechtěli a nedovedli pochopit, že i mimo Prahu existovala touha po změně, nikoli o ještě větší podřízenosti Praze.

Podklady:

Praha nechápe venkov, venkov nechápe Prahu.

Náš národ a společnost jsou už hluboce rozdělené. Venkov, který díky idiotské politice státu přišel o práci, o prodejny potravin a školy, o autobusová spojení, o fabriky, zemědělská družstva a statky, začíná být na nový režim rozzuřený. Ale i v městech je dost chudých a slabých, které beztrestně týrají úředníci, exekutoři,  hyeny, co mají „razítko“ a od plného žlabu vynášejí ortely nad bezmocnými. A to všechno diriguje pražská vládnoucí elita.

Stále je ještě ekonomicky poměrně dobře. Ale všeobjímající nová totalita, legitimující svoji nadřazenost sametovou revolucí, už překročila Rubikon. Jistě ne tím nechutným divadélkem na Albertově. Ale tím, že dusí stát, dusí lidi a navíc neustále nechutně vykřikuje, tak jako před nimi komunisté, že je zárukou té pravé svobody, toho jediného pravého pokroku, té pravé „lásky“.
Marné je však asi myslet, že se něco změní. To už zpívali V+W

Bereme na potaz učené bakaláře. 
Et item doktory, et item rektory. 
… Proč jenom zastupitel a úředník patří do žaláře? 
Vždyť mezi pravdou a láskou jsou taky potvory!

… A vůbec velkomožní páni, 
přijďte se na nás podívat, 
Kdyby nás chudáky lépe znal pán král, 
snad by nám odpověď dal!

Ječení na Albertově a házení vajíček na skupinu presidentů mělo zřejmě za úkol ukázat celému světu, kde stojí mládež a pracující lid naší země. Ale nějak to nedopadlo. Trefit do hlavy ausgerechnet německého presidenta je „faux pas“, česky „fópá“. Buď to měli levicoví liberálové špatně zorganizované, anebo se jim to vymklo z ruky. Červené karty. Ta barva se vždycky socialistům a komunistům líbila. Karafiáty a třešně nahradily červené karty objednané někde v Paříži.

Revoluce se nedělá s plným bachorem. To vědí už i představitelé států, proto ty občany, kteří nemají práci ani jiné příjmy, nenechají vyhladovět. Tvrzení, že se máme dobře, jako jsme se nikdy neměli, a prezident nás chce prodat do otroctví, by možná obstálo, kdyby naše země ležela někde ve střední Africe a neměla žádné spojení s ostatním světem.
(Jiří Krž, 20.11.2014)

Česká republika si musí vybrat: Západ, nebo Východ.

Jménem těch, kteří v sedmdesátých a osmdesátých létech obdivovali svobodu na západ od Šumavy: My chceme být Západ, pane prezidente. Západ hrdý, chybující, pracovitý, kritický, líný, pokrytecký, dynamický, agresivní, defétistický... 

Hranice mezi civilizačními okruhy se však mohou měnit. Civilizace je volba. Západ nebo Východ? Je to na nás. Samozřejmě, že je třeba vést dialog s Ruskem nebo Čínou. Jenže takový dialog je možné vést jen tehdy, pokud reflektujeme vlastní identitu – a ta česká, evropská, západní je samozřejmě z principu dialogická. Jen tehdy můžeme my, Česká republika i EU, být platným partnerem v tomto globálním dialogu. A někdy (nutně!) i tvrdým oponentem.

Postoj prezidenta Miloše Zemana je v tomto ohledu nečitelný... Na Albertově jej vypískala „běsnící pražská lumpenkavárna,“ která pohodlně žije z okrádání zbytku republiky.  Zeman někde ťal do živého. Dějiny neskončily, stále se dějí, tady a teď. Ještě není vymalováno! Hic Rhodus, hic salta... 

Zemřel profesor Jiří Petr

Dnes ráno zemřel prof. Jiří Petr. Redakci o tom informovala jeho partnerka Dana Kalousová.

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., dr. h. c., se narodil 13. 5. 1931 v Hradci Králové do mlynářské rodiny. Vystudoval gymnázium v Broumově a Vysokou školu zemědělskou v Praze, fytotechnický obor, od roku 1956 na ní začal působit jako učitel.  Jako aspirant studoval speciální rostlinnou výrobu s výměnou studentů v Moskvě (RU), Rothamsted (UK) a Halle (bývalé NDR). Poté Norsko, Švédsko, Dánsko, Velká Británie, Německo, Francie, Rakousko a Španělsko. Na škole vytrval až do odchodu do důchodu v roce 2010. Byl jejím prvním polistopadovým rektorem. Ve své odborné práci se věnoval tvorbě biologického a hospodářského výnosu obilnin, zaměřil se také na studium efektů fotoperiodicity a vernalizace na individuální vývoj a dále na mrazuvzdornost ozimů i dalším tématům. JDlouhodobě také působil jako předseda redakční rady časopisu Úroda.*

Francouzští sedláci demonstrovali

Proti nadměrné byrokracii v zemědělství a nesmyslným  předpisům EU o dusičnanech protestovalo  v různých francouzských departementech asi 37.000 sedláků. Mimo těchto dvou zátěží upozornili na problémy, které jim způsobilo ruské embargo. Rovněž protestovali proti zvyšování podílu cizích potravin ve francouzských obchodech.

Organizace francouzských zemědělců FNSEA a YES jsou s průběhem protestů spokojeny, považují je za úspěšné. Sedláci nejsou spokojeni s s ekonomickou i morální krizí společnosti a chtějí se podílet na "vyčištění ovzduší." Upozornili na sebe rozdáváním ovoce na centrálním náměstí, blokováním dopravy v ulicích a na dálnicích a postavením vozů s hnojem a kejdou před veřejné budovy. Někde proti nim zasáhla policie.

Francouzský ministr zemědělství Stéphane LeFoll na protesty odpověděl slibem, že požadavky zemědělců předloží vládě k projednání. Jednat o jejich problémech slíbil už v říjnu předseda vlády Manuel Valls.