Stupňující štvavá kampaň pražských novinářů proti Babišovi jako představiteli venkova připomíná poválečnou pomstu benešovců a komunistů Rudolfu Beranovi a Agrární straně za prvorepublikové volební úspěchy. Je ovšem neoddiskutovatelnou skutečností, že od roku 1918 venkov doplácí na všechny mocenské kotrmelce pražských vzdělanců (vzdělání se dá koupit, inteligence nikoli).
Do předvolební agitace se díry v historické paměti promítají i utloukáním Andreje Babiše pojmem „estébák“ a naopak glorifikací příslušnosti pana Petra Pavla k vojenské rozvědce, přičemž se zapomíná třeba jen nepatrně naznačit, že se prakticky jednalo součást sovětské vojenské zpravodajské služby GRÚ. Příslušníkem vojenské rozvědky se zájemce mohl stát pouze tehdy, když o to cílevědomě usiloval a prošel důkladnými prověrkami loajality ke komunistickému systému. V každém případě šlo o vědomý úmysl živit se špionáží na úkor našich současných spojenců.
Názvem „estébák“ lze označit jen profesionálního příslušníka StB. Tím Andrej Babiš určitě nebyl. Tajný spolupracovník či agent StB nebyl zaměstnancem StB. V případě Andreje Babiše by to mohlo být při příležitosti projednávání jeho žádosti o získání postavení obchodního zástupce v Maroku. Bez požehnání StB by asi tuto práci nezískal. Není při tom vyloučeno, že o zapsání do seznamu nevěděl. StB evidovala spoustu lidí bez jejich vědomí. Navíc samo zařazení do kategorie „tajný spolupracovník“ či „agent“ nevypovídá vůbec nic o tom, že evidovaný spolupracovník vykonával pro StB nějakou činnost. V té době bylo ostatně běžné, že každý, kdo cestoval za železnou oponu, dostal od útvaru zvláštních činností, který byl v každém podniku a instituci, dotazník, který po návratu musel odevzdat vyplněný. V něm musel uvést, s kým a proč se v cizině setkal, o čem s ním mluvil apod. Možné je, že podpis na tomto tiskopisu stačil k zaevidování cestovatele jako spolupracovníka spolupracovníka StB.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že voliči mají pohled na oba soupeřící kandidáty poněkud zkreslený. Národ má takovou reprezentaci, jakou mu nabídnou media. Pokud novinářům vyhovuje komunistický rozvědčík na Hradě, národ ho pravděpodobně zvolí. Země, která už nějak přežila stalinisty Beneše, Gottwalda, Zápotockého a Husáka, normalizovaného poslušného generála Svobodu a tuneláře Klause, přežije i špiona Pavla.
Pavlovi nevadí, že nemá odpovídající znalosti a zkušenosti v socio-ekonomické oblasti, aby mohl být vládě rovnocenným protihráčem. Jako prezident bude Pavel jistě bezproblémově poslouchat asociální vládu Petra Fialy a bude schvalovat její další zbídačování obyvatelstva, především venkovského, vysokými cenami energií a inflací. O přidušení a ovládnutí venkova se hlavně jedná pražským voličům. V žádném případě Pavel „nepůjde cynické vládě po krku“, jak slibuje Andrej Babiš.
Nebude-li zvolen Andrej Babiš, pomůže nejvíc jemu, víc než kdyby byl zvolen. V prosazování politických záměrů bude mít volnější ruce. A není tak starý, aby se nemohl o funkci prezidenta ucházet znova příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat