V Německu začal prodej pyrotechniky

 V Dolním Sasku včera začal prodej silvestrovské pyrotechniky. Už brzy ráno v pondělí byla parkoviště supermarketů například v Emlichheimu (hrabství Bentheim) zaplněná. Větší část lidí ve frontách byli Holanďané.

Pamětníkům v Praze snímek rachejtlové fronty z Dolního Saska asi připomene předlistopadové fronty před Tuzexem nebo CKM.

Emlichheim se nachází jen pár kilometrů od německo-nizozemských hranic. Protože soukromé ohňostroje jsou v Nizozemsku od Nového roku 2026 zakázány, spousta lidí se rozhodla naposled se zásobit pyrotechnikou z německých supermarketů. Příliv zákazníků z Nizozemska není nic nového, byl i v minulých letech, protože toto zboží (rakety, petardy a podobně) jsou prý v Německu mnohem  levnější. Tím Holanďané nákupní cesty do Německa zdůvodňují.

Obec Emlichheim se prozíravě na zvýšený pohyb lidí a aut připravila předem. Místní policie byla posílena o další personál pro monitorování dopravy. Obec také oznámila, že budou zřízeny další zóny se zákazem parkování. Podobná situace byla včera i v dalších  dolnosaských městech v blízkosti nizozemské hranice.

Vozy VW Brouk se začaly vyrábět před 80 lety

Před osmdesáti roky, 27. prosince 1945 začala ve Wolfsburgu sériová výroba sedanu Volkswagen – později známého jako VW Bruk. Tohoto vozu se po celém světě prodaly miliony kusů. Auto se stalo symbolem poválečného německého hospodářského zázraku.

Ihned po prvních Vánocích po skončení druhé světové války sjel z montážní linky v závodě Volkswagen ve Wolfsburgu, který byl pod britskou vojenskou správou, první vůz – VW Brouk. Britové si v září objednali z wolfsburgského závodu přibližně 20 000 vozidel - ve čtvrtek 27. prosince 1945, byl  dokončen první vůz. Automobily VW Brouk dostávaly spojenci jako válečné reparace za škody způsobené ve válce německými armádami.

Další vyrobené vozy putovaly k Reichspost (německé poště), německému Červenému kříži a dalším institucím a úřadům. Soukromé osoby si mohly nový vůz koupit až v roce 1946 –  pak se teprv začal plnit Hitlerův sen o lidovém automobilu. Tisíctý Brouk byl dodán již 15. dubna 1946. Miliontý Volkswagen byl vyroben 5. srpna 1955 a stal se symbolem západoněmeckého hospodářského zázraku.

Začátek tohoto mimořádného průmyslového příběhu však sahá do 30. let minulého století a je zabarven propagandistickými sny Adolfa Hitlera a nacistického režimu. Podobně jako koncept „lidového rádia“ si nacistické vedení na začátku 30. let 20. století chtělo auto pro lid. 17. ledna 1934 inženýr Ferdinand Porsche napsal „Exposé o konstrukci německého lidového auta“. Auto mělo pojmout čtyři osoby, dosáhnout rychlosti 100 kilometrů za hodinu, být schopné zdolat 30procentní stoupání, mělo být vhodné pro různé karoserie a stát maximálně 1 000 říšských marek. 22. července 1934 Porsche obdržel zakázku na výrobu vozu.

3. července 1935 představil Porsche první prototyp vozu VW řady 3 technické komisi Říšského svazu automobilového průmyslu (RDA). Podvozek a karoserie byly vyrobeny metodou dřeva a plechu; tento proces byl v té době v automobilové výrobě běžný. V následujících měsících byla provedena řada vylepšení, například v rozchodu kol a rozvoru. Do roku 1936 byly vyrobeny tři prototypy, které Hitler později pojmenoval „KdF-Wagen“ (KdF = Kraft durch Freude – Síla radostí). 

V roce 1938 byla ve městě Fallersleben u Braunschweigu postavena továrna na výrobu automobilů značky Volkswagen a město bylo přejmenováno na Wolfsburg. V továrně se však nevyráběly lidové vozy, ale vozy vojenské (Kübelwagen) a součástky, letadel a zbraní.

"Letos je v ČR obtížný nákup pyrotechniky," stěžují si Rakušané.

 Od 1. prosince platí v České republice výrazně přísnější předpisy pro zábavní pyrotechniku. Rakouská policie sice stále odhalila dovoz několik nepovolených výbušnin, ale okres Gmünd letos těší celkový pokles problémů s pyrotechnikou.

Už při vstupu do ČR, na okraji Českých Velenic, chybí obvyklá křiklavá reklama na zábavní pyrotechniku. Po vchodu do vietnamského nákupního centra lze sice u dveří spatřit dva balíčky malých raket a uvnitř je k vidění výběr menších zábavní pyrotechniky. Proti minulosti je to jen bezvýznamné množství.

Cestování do ČR před koncem roku v minulosti Rakušané nazývali fenoménem „ohňostrojné turistiky“. Důvod: Donedávna byla pravidla pro prodej a nákup zábavní pyrotechniky v České republice daleko méně přísná než v Rakousku. Zábavní pyrotechniku ​​kategorie F3 bylo v ČR možné legálně zakoupit, pokud bylo kupujícímu alespoň 21 let. Jak však informovala rakouská televizní stanice ORF (Rakouské rozhlasové a televizní vysílání), od 1. prosince platí nová česká právní úprava. Co, kde a komu se smí prodávat, je nyní výrazně omezeno.

Od začátku měsíce se v České republice smí zábavní pyrotechnika kategorie F2 a výše – kam patří například víceranné ohňostroje, chrliče a světlice – prodávat pouze v kamenných obchodech. To znamená, že na tržnicích a v mobilních stáncích již jejich prodej není povoleno. Tam se smí prodávat pouze zábavní pyrotechnika kategorie F1. Do této kategorie spadají prskavky, stolní ohňostroje a třpytivé hvězdy. U někdy nebezpečné pyrotechniky kategorie F3 je nyní vyžadován osvědčení o způsobilosti.

Ti, kteří v poslední době cestovali na druhou stranu hranice, si možná všimli kontrol v některých obchodech. Někteří tvrdí, že v ČR lze stále něco bouchajícího najít. Chce to prý hledat a mít štěstí.

Velitel okresní policie Wilfried Brocks tvrdí, že nelegální zdroje stále existují. Zatímco v předchozích letech pyrotechnika v okrese nezpůsobovala větší problémy, „letos jsme zabavili poměrně dost“. Poukazuje na to, že odpalování zábavní pyrotechniky v rámci městských hranic – kromě kategorie F1 – je zakázáno. Z hlediska bezpečnosti je znepokojivé zejména levné zboží z Asie, které nesplňuje předpisy EU o kvalitě a standardy označování.

Celkově je však patrný pokles poptávky po petardách. Policista Brocks konstatuje: „Zřejmě to už neodpovídá současným trendům.“ Mezi obavy mladých lidí patří znečištění životního prostředí jemnými částicemi z munice, ostatní odrazují ceny pyrotechniky a strach  zvířat domácích i divokých. Pro domácí zvířata se doporučuje vytvářet útočiště, zatahovat žaluzie nebo závěsy, tlumit hluk a hlavně nenechávat zvířata bez dozoru.

Svátek sv. Štěpána se slavil hlavně na venkově

 Druhý svátek vánoční, který připadá na dnešek, patří svatému Štěpánovi. Křestní jméno Štěpán má řecký původ, vzniklo z řeckého jména Stephanos s významem "věnec". Přeneseně se vykládá jako "ověnčený", "oslavený" nebo "korunovaný". 

Štěpán položil život za víru v Krista a jeho vzkříšení, a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Svátek Štěpána je zároveň dnem koled a vánočních zvyků. Připomíná jeho mučednickou smrt. Štěpán jako kazatel šířil Kristovo učení, židovská soudní rada ho poslala na smrt jako rouhače proti judaismu. Podle některých zdrojů nebyl Štěpán umučen 26. prosince, nýbrž 3. srpna. V prosinci údajně byly nalezeny jeho ostatky. V minulosti se v tento den chodilo koledovat a sedláci si dávali v kostelech světit osivo. 

Štěpánský svátek byl ještě v 19. století velkou událostí. Lidé se navštěvovali a dávali si dárky s přáním všeho dobrého. Vánoční koleda začínala na Štědrý den a končila na den tříkrálový 6. ledna. Na svatého Štěpána chodili malí koledníčci s jesličkami a zpívali známou "Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu...". Oves si jako krmivo i osivo nechávali sedláci světit, protože Štěpán byl uctíván jako ochránce koní. 

Na vesnicích bývalo pravidlem, že mladému služebnictvu končila na Štěpána roční služba, dostalo symbolickou celoroční mzdu -výslužku a mohlo si najít jinou službu nebo nějaké placené zaměstnání. U sedláka podle zákona byla zdarma strava, ošacení, ubytování a kapesné. Sedláci o mladou nešikovnou, ale nenasytnou čeleď příliš nestáli, raději měli zkušené pacholky a děvečky, kteří ovládali většinu prací. Do služby k sedlákům chodily po opuštění školy děti z chudých rodin, v nichž nebyly peníze ani předpoklady na studium nebo vyučení. Nová čeleď přicházela do vesnic hlavně v době od Štěpána do konce roku. Tomuto období se říkalo "Telecí dny", protože přicházející mládež připomínala rozkoukávající se telata.

Vánoce se staly svátky konzumu

 Vánoce jako oslava narození Ježíše Krista stále žijí, i toho Ježíše se nejen u nás už více než 100 let kdekdo snaží zahnat do temna, zapomenout na něj. Ježíšek vadil nacistům, vadil komunistům včetně benešovců, vadil i židům, vadil i pravoslavným, vadí muslimům, vadí ateistům, vadí liberálům, vadí feministkam i pohlavně pomateným. 

Tvrdé potlačování křesťanů a křesťanských tradic začalo především po roce1948. Uvězněním všech biskupů, zrušením klášterů a diskriminací katolíků se režimu vánoční tradice se podařilo vyhnat z veřejnosti, éter ovládaly budovatelské písně a sovětské častušky, ale z domovů se vyhnat vánoční stromky, Betlémy a koledy vyhnat nepodařilo, i když se o to diletantským způsobem ve vánočním rozhlasovém projevu snažil například prezident Antonín Zápotocký:

„Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy? Proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Doby se ale změnily, nastaly mnohé převraty. Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz.“

Sovětského Dědu Mráze bralo vážně školství, zvlášť ti protikatolicky nabuzení učitelé a učitelky. V roce 1954 naší školu navštívil na začátku prosince svatý Mikuláš, který zhodnotil chování a učení žáků, už na Nový rok 1955 přišel, za velkého zájmu rodičů, v Mikulášově masce a obleku Děda Mráz, lišil se tím, že místo vysoké biskupské čepice měl na hlavě ušanku.  A protože se jednalo o jednoho a téhož člověka, choval se stejně jako Mikuláš. Děti vedené komunistickou ředitelkou školy zapěly :"Děduška Maroz jolky nam priňos, lučše jilky net, što proňos nam ded."

Děda Mráz k nám do školy přišel ještě v dalším roce, ale zájem veřejnosti byl minimální. takže v dalších letech Děda Mráz do školy nechodil. Možná k tomu přispělo zvolení prezidenta Antonína Novotného, po němž postupně přišlo velké politické uvolnění a návrat církevních tradic. V předvánočním čase se vrátila církevní vánoční nálada, zněly z rádia tradiční koledy a vznikaly zcela nové vánoční písně. Hlasatelé z rádia a televize nám přáli bohatého a šťastného Ježíška. 

 Rok 1968 a následná normalizace ukončily pohodové období šedesátých let včetně pohody vánoční. Ani Ježíšek, ani Děda Mráz, ale honba za zbožím se stala znakem vánočním. Tlačenice v obchodech byly zdůvodňovány sháněním nedostatkového zboží, i když se socialistickému obchodu jednalo o trik, kterým se snažil zbavit zboží, o které běžně zájem nebyl, o zboží neprodejné. Změnil se v roce 1989 politický systém, ale materializmus nezmizel, naopak se za pomoci amerického Santa Clause rozšířil. Lidé se v diskusích chlubí, za kolik pořídili dárky: za 5.000, 10.000, 100.000, 1 milion. atd. 

Dnešek je nazván Slunovratem, začíná kalendářní zima

Slunovrat (latinsky solstitium) je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku největší (v případě letního slunovratu) a nejmenší (v případě zimního) deklinaci. Letní slunovrat nastává na severní polokouli obvykle okolo 21. června a zimní 21. prosince, přičemž jejich přesný čas se může mírně měnit. Na jižní polokouli jsou data obráceně.

Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v té které oblasti, mající kořeny v dávné minulosti. Důvodem oslav zimního slunovratu bylo vítání delšího dne (delší doby během dne, po kterou svítí Slunce), ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin potažmo více úrody a jídla.

Noci okolo 21. prosince jsou nejdelší, nejdelší jsou ve dne stíny. Následují Vánoce jako oslava narození Ježíše Krista před 2 026 lety. Tuto událost se více než 100 let snaží ateisté zpochybnit tvrzením, že křesťané Vánoce jako ukradli pohanským předkům, kteří v tyto dny slavili Slunovrat. Zda středoevropští pohané věděli něco o pohybu sluneční soustavy včetně otáčení země, asi doklady nejsou. Je však známo, že o tisíc let později vypukly spory o kulatost Země a její otáčení.  

Kvůli náklonu zemské osy vůči rovině oběžné dráhy se v průběhu roku mění náklon Země vůči Slunci. Slunovraty jsou krajní body tohoto náklonu, kdy je Země nejvíc přikloněna severní nebo jižní polokoulí ke Slunci a úhel naklonění se začne měnit opačným směrem. O letním slunovratu ve středních zeměpisných šířkách je slunce na nebi nejvýše, začne se vracet na nižší trajektorie a dny se začnou zkracovat, o zimním slunovratu je slunce naopak nejníže a dny se začnou prodlužovat.

Jiné definice slunovratu: 

• jsou to okamžiky, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího nebo nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy, tzv. obratníků Raka (sever) nebo Kozoroha (jih)
• nastávají, když den je nejdelší nebo nejkratší (platí pro zeměpisnou šířku, kde se nachází Česko, neplatí třeba pro póly nebo území mezi obratníky)
• nastávají ve dnech, kdy Slunce vystoupí v poledne nejvýše resp. nejníže (neplatí pro území mezi obratníky)
• nastávají ve dnech, kdy je úhel střed Slunce – střed Země – geografický (severní či jižní) pól největší

. Různé kultury si tyto cykly vysvětlovaly jako přízeň bohů [zdroj?] a odpovídajícím způsobem je oslavovaly.

První pochvala Babišovy vlády

 "Na svém prvním zasedání ale vláda dala najevo totální odpor jak vůči systému emisních povolenek ETS 2, tak migračnímu paktu. Připomeňme si, že ETS 2 znamená zdražení benzínu a otopu pro domácnosti, řečeno stručně."

Ve všech médiích jsme viděli aktivisty Greenpeace šplhající po fasádě ministerstva životního prostředí. Strana Zelených má podporu slabých dvou procent voličů a do parlamentu se vecpala jen v batohu na zádech pirátských extremistů. Navzdory nepatrnému ohlasu veřejnosti mají stoupenci zeleného náboženství nadproporční podporu médií. I s nimi se bude muset Babišova vláda tedy střetávat. Přitom je zřejmé, že Green deal je očividný nesmysl. Sama Unie z něho opatrně couvá, viz dnešní revizi „zákazu spalováků do roku 1935‟.

Důvodem k velké oslavě na konci roku by byla mediální zpráva, že bývalý ministr životního prostředí dobrovolně se odebral do příslušného ústavu zabývajícího se duševním zdravím. 

Donald Trump pogratuloval Andrejovi Babišovi ke jmenování českým premiérem

 Americký prezident Donald Trump pogratuloval Andrejovi Babišovi ke jmenování českým premiérem. Na své sociální síti Truth Social v noci na středu vyjádřil přesvědčení, že společně s novým ministerským předsedou dosáhnou úspěchu mimo jiné v oblasti obrany nebo energetiky.

t is great to see Andrej Babis appointed again as Prime Minister of the Czech Republic. Together, we will once again achieve Great Success on Defense, Energy, and Illegal Immigration � Just as we have done during our First Terms in Office. Andrej knows how to get Deals done, and I expected incredible things from him, including on F-35s. Congratulations Andrej!

„Společně opět dosáhneme velkého úspěchu v oblasti obrany, energetiky a nelegální imigrace - stejně jako tomu bylo během našeho prvního funkčního období,“ uvedl Trump, jenž byl poprvé prezidentem USA od ledna 2017 do ledna 2021. Do Bílého domu se vrátil letos v lednu.

Babiš byl českým premiérem v letech 2017 až 2021. V březnu 2019 přijal Trump ministerského předsedu Babiše v Bílém domě.

80 let od popravy "Belsenské bestie" Irmy Grese

Soudy s válečnými zločinci začaly v září 1945. Mezi 45 obžalovanými byla Irma Grese. 13. listopadu 1945 byla britským soudem jako válečná zločinkyně odsouzená a 13. prosince byla v Hamelnu oběšena a pohřbena . Bylo jí 22 let.

 V dubnu 1945 britská armáda osvobodila koncentrační tábor Bergen-Belsen. Hrůzu, která je škovala, zdokumentovali na filmech, aby později nikdo tyto monstrózní zločiny nepopíral – a aby se na ně nezapomnělo. Šokující snímky obletěly celý svět. Britský vojenský kaplan Thomas James Stretch tehdy hlásil: „Dnes ráno jsme pohřbili přes 5 000 těl. Nevíme, kdo to je. Za mnou je další jáma, která pojme dalších 5 000. Další dvě se právě kopou.“

Britští vojáci zatkli všechny dozorce a dozorkyně SS a odvezli je do věznice v Celle. Koncentrační tábor Bergen-Belsen byl pouze jejich posledním „místem služby“. Všechny dozorkyně předtím sloužily v Ravensbrücku, některé také v Osvětimi. Většina se do SS přihlásila dobrovolně. Práce to byla velmi dobře placená. Ve všech případech se prokázalo, že službu dozorce bylo možno kdykoli ukončit a z koncentračního tábora odejít, aniž by za to byl nějaký postih. Některé to udělaly.

Filmový týdeník „Welt im Film“ ji popisuje jako: „Irma Grese – pohledná blondýna, ale nejkrutější ze všech.“

Filmový týdeník „Welt im Film“, který na podzim 1945 o procesech s válečnými zločinci informoval, obletěl celý svět. Diváci byli nasměrováni na obžalovanou číslo 9. Číslo bylo napsáné na kusu látky uvázaném kolem krku. Svědek Jaiser : „Neměla s vězenkyněmi žádný soucit. Nejen dělala, co jí bylo nařízeno, ale z vlastní iniciativy prováděla nejkrutější násilí.“ Svět Irmu Grese nazývá „Belsenskou bestií“.

Irma Grese se narodila 7. října 1923 ve Wrechenu, poblíž Feldbergu v Meklenbursku. Její spolužák Karl-Ernst Seip, v roce 1985 vzpomínal: „Pocházela z chudých poměrů, ale byla velmi čistotná.“

Tato „čistotná dívka“ se dobrovolně přihlásila do pomocných jednotek SS. Stejně jako všechny dozorkyně byla Irma Grese ve výcvikové táboře dozorkyň, který sousedil s koncentračním táborem, kde ženy denně umíraly. "Celkem tam absolvovalo výcvik asi 3 500 žen – možná i více,“ uvádí Constanze Jaiser.

Co se tam Irma Grese naučila, krátce nato uplatňovala v koncentračním táboře Osvětim. Zásluhou nemilosrdné aktivity měla rychlý služební postup. Brzy se pod jejím velením ocitly ostatní dozorci a také desítky tisíc vězňů. Její brutalita vyvolávala mezi vězni paniku a zoufalství. Vyčerpané vězně nechávala za deště či mrazu mnoho hodin stát venku. Její motto: „Dělala jsem jen to, co mi bylo nařízeno.“ hájila se u soudu. Takové názory dnes se znovu objevují mezi mladými lidmi v severním Německu: "Vlastní prospěch je přednější než životy vězňů." Irma Grese má nyní hodně obhájců, kteří tvrdí, že jako oběť nacizmu neměla za službu být obžalovaná a potrestána. 

V roce 1986 byly hroby válečných zločinců v Hamelnu zplanýrovány. Mezi nimi byl i hrob Irmy Greseové, dozorkyně koncentračního tábora z Meklenburska.

Bezplatné víkendové autobusy v Oldenburgu se osvědčily

Bezplatné sobotní jízdy autobusem jsou v Oldenburgu k dispozici od ledna 2025. Data z průzkumů mezi cestujícími jsou nyní k dispozici a městská rada projekt prodloužila do roku 2026.

Je opak české praxe, kdy se o víkendech veřejná doprava ve městech omezovala a na venkově zcela rušila. Za 40 let se tak podařilo převzít Klausovu ideu o penězích na prvním místě a lidi z veřejné dopravy doslova vyhnat. V ČR nové, polistopadové,  generace už aní nevědí, jak se do autobusů nastupuje.

Téměř před rokem, 4. ledna, byl v centru Oldenburgu relativně klid. Mnoho lidí ještě neslyšelo o bezplatné iniciativě „SEB – Simply Ride the Bus on Saturdays“ (SEB – Jednoduše jeďte autobusem v sobotu). Lidé si stále kupovali jízdenky „pro jistotu“ a váhali s nástupem do autobusů. Tento den znamenal spuštění iniciativy – a nyní uplynul téměř rok. Program v hodnotě zhruba 600 000 eur je v Oldenburgu a okolním regionu dobře známý a setkal se s pozitivním ohlasem. Stačí to k potvrzení, že SEB skutečně efektivní? Zatím jen na  na průběžné hodnocení.

Podle Morella Predoehla z místní autobusové společnosti VWG se toto opatření ukázalo jako úspěšné. Počet cestujících v autobusech byl měřen pomocí senzorů. Kromě toho externí společnost provedla několik průzkumů mezi cestujícími v různé soboty. V těchto dnech se počet cestujících využívajících autobus zvýšil v průměru o zhruba 20 procent. Pro VWG (místní dopravní podnik) je to úspěch. 

„Projekt se také rozšiřuje, aby umožnil analýzu dalších dat,“ řekl Predoehl agentuře NDR Niedersachsen. Hlavním cílem iniciativy bylo povzbudit více lidí k přechodu ze soukromých automobilů na veřejnou dopravu. Snížený počet vozidel má navíc již pozitivní dopad na životní prostředí. Dalším klíčovým cílem bylo oživení maloobchodu (v neděli se neprodává) v centru Oldenburgu. Predoehl agentuře NDR Niedersachsen potvrdil, že služba bude v roce 2026 pokračovat v původní podobě.

Digitální konec svobody

 Luxusní vozy Porsche během jediné noci změnily v nepojízdné kusy kovu, zpráva obletěla svět a vyvolala dvě zcela odlišné reakce. Pro širokou veřejnost to byla kuriozita s nádechem škodolibosti. 

Majitelé aut žili v pocitu, že auta jsou jejich. Zaplatili, převzali, měli klíčky — tedy vše, co ještě před pár lety  znamenalo plné vlastnictví. Jenže dnešní auto už není primárně mechanické zařízení, ale IT služba a systém na kolech. Majitel měl jen fyzickou část. Software, telematika a ověřovací systémy zůstaly v moci výrobce a serverů vzdálených tisíce kilometrů.

 Když komunikace s těmito systémy utichla, auto udělalo to, co mu říká jeho logika a kód: odmítlo jet. Žádná porucha, žádný hack. Jen přísné dodržení digitálních pravidel. Business lekce plynoucí z této události mluví jasně. Pokud vaše firma stojí na zařízeních, která „volají domů“ (stroje ve výrobě, firemní flotila, chytré budovy), nemáte je plně pod kontrolou. Stačí jedna chybná aktualizace na straně dodavatele. Takže je potřeba dávat velký pozor na zemi původu zařízení. 

Čím chytřejší a více propojená zařízení máme, tím méně je ve skutečnosti vlastníme a tím více jsme závislí na systémech a lidech mimo naši kontrolu. 

K žádnému kyberútoku nedošlo. Auta nebyla napadena — jen aktivovala bezpečnostní proceduru. Systém detekoval anomálii, například nevalidní lokalitu, chybějící ověření nebo nedostupnost telematických služeb. Výsledek? Ochrana proti krádeži se spustila přesně tak, jak byla navržena. Pro svět byznysu je to nepříjemné poznání: bezpečnostní opatření mohou způsobit stejnou škodu jako skutečný útok. Falešně pozitivní reakce dokáže zastavit nejen auto, ale i výrobu, logistiku nebo klíčový provoz firmy. 

Moderní digitalizace OT, IoT, flotil a výrobních linek nám přinesla efektivitu a kontrolu, ale zároveň vytvořila novou závislost — na poskytovateli služeb, na cloudu, na infrastruktuře, o které často víme jen to, že „někde běží“.  

Nejde už o vztah Babiše k majetku, ale o jeho vztah k Trumpovi

  Střet zájmů je z hlediska případných dopadů Babišova premiérství na české politické společenství nakonec jen okrajová drobnost. 

Daleko větší a ničivější dopady může mít Babišova názorová nevyhraněnost a lavírování na rozbouřené geopolitické scéně. Už dávno nejde o větší vstřícnost vůči Rusku. Jako zásadnější se ukazuje vztah k Americe Donalda Trumpa, který mezi některými evropskými i českými politiky hraničí s nekritickou adorací a kultem osobnosti . Poté, co americká vláda zveřejnila novou zahraničněpolitickou strategii, je postoj budoucího premiéra naprosto zásadní.

Evropa je v nové Trumpově doktríně civilizačně zkažený prostor, který Amerika už nemůže chránit a podporovat. S výjimkou těch, kteří za podporu stojí, tedy krajně pravicová hnutí, jako je strana Marine Le Penové nebo Alternativa pro Německo. Trump by si představoval Evropu coby satelit MAGA hnutí, který kopíruje hodnoty a postupy velkého Vládce za Atlantikem a pracuje v jeho zájmu. To vše je pozoruhodně rámováno rádoby starostí o svobodu slova, tedy i myšlení, jakkoliv myslet se má už jen v jednom správném směru.

Střet zájmů budoucího českého premiéra je v této situaci opravdu jen technická patálie. Česko potřebuje spíše jasně vědět, kde se v této situaci ocitá česká vláda, a kam ji bude kormidlovat Andrej Babiš, který chce garantovat zahraniční politiku, kterou má vláda primárně dělat. 

ČR nyní nepotřebuje bojovat do krve o specifické omezení ústavního volebního práva, o jasnou odluku podnikání od státu, což je velmi tenký led plný nejistot a právních kliček. Potřebujeme spíše jasné slovo premiéra k pozici Česka ve světě, které se s proměnou americké zahraniční politiky ocitá na zcela nezajištěném území. Potřebujeme už konečně politickou vládu, ať už si o její morální a politické kompetenci myslíme cokoliv.

Tady je dnes centrum hlavního dění, ne v tahanicích o možné dotace podnikatele, který veřejně slíbil, že své majetky odloží do slepého fondu. Veřejná debata, která nemá nekonečnou energii, by se měla zaměřit na nový svět po rozlomení mezinárodního řádu a po rozpraskání starých spojeneckých pout. Tady, ne v Agrofertu jde o to nejpodstatnější – o esenci dnešní i budoucí existence českého demokratického státu.

Žádný Babišův střet zájmů neexistoval

 Pražáci tvrdí už 10 let, že je zemědělci včele s Babišem okrádají. Jsou to prý ultragigantické sumy, co Babiš si do svých kapes nacpal. Všichni to říkají deset let porád dokola, opakovaná lež pražských pisálků tedy má být pravdou, jak říkával kulhavý Josef Geobbels.

Když se však na dotace pro Babišův Agrofert podívaly kontrolní orgány, zjistily, že dotací tam jde méně než by mohlo. Dostal maximálně miliardu. Mezi dotacemi před Babišovým vstupem do politiky a dneškem není rozdílu. O žádný střet zájmů se tedy nikdy nejednalo. Celá ta pražská pohádka o tom, jak Babiš díky svému působení v politice zbohatl, padá.

"Poctivý" (a neschopný) Ivan Bartoš, bůh pražských Pirátů, loni pro nic za nic vytáhl ze státu 40 miliard. Vláda však má jenom ve fondu infrastruktury sekeru násobně větší, než co kdy Agrofert kdy dostal. Miliardy, které tečou do staveb nových a nových autostrád vedoucích od nikud nikam (aby se vztyčená čela zbohatlíků měla kde prohánět), jsou zřejmě už nespočitatelné.

Agrofert ale na rozdíl od Bartoše zaměstnává 30 tisíc lidí. Půda se v historii nikdy zdarma neobdělávala a nebude ji nikdo zdarma obdělávat ani dnes, kdy by si to přála pražská smetánka ODS a Pirátů. Není to žádná korupce, Babiš kvůli obdělání české zemědělské půdy patrně šel do politiky. Jeho zásluhou se nesplnila idea Václava Klause: "Než dávat zemědělcům dotace bude lepší potraviny dovézt ze zahraničí, například z Ukrajiny."

Brekot o zemědělských dotacích neustává a nadále dráždí velkoměstské povaleče, kteří volají po zrušení zemědělských dotací. Jejich odpůrci by měli zároveň oznamovat nejméně  pětinásobné zvýšení cen potravin z dovozu. (stk)

Slovenské firmy raději zaměstnají padesátníky než generaci Z

 Slovenské firmy mají z generace Z noční hrůzu. Spásu vidí v padesátnících. Generace Husákových dětí zdědila smysl pro povinnost a je vděčná za práci. Je jako její rodiče přesvědčena, že musí pracovat za mzdu, kterou ji zaměstnavatel nabídl.  To ale u „zoomerů“ neplatí. Ti chtějí zaměstnavateli diktovat, aniž předvedli, co dovedou.

Generace Z vyniká digitální zdatností, schopností rychlé komunikace, doved pracovat z domova. Poptávka po kvalifikovaných lidech je přitom na Slovensku velká, nedokáže ji pokrýt ani přísun pracovní síly ze zahraničí. Proto platí, že rozumět mladým podřízeným je výhodou. Firmy, které jim dokážou vytvořit vhodné podmínky, můžou zvýšit jejich výkonnost.

Slovenské firmy a instituce se rozhodly dávat přednost uchazečům ve věku 55+, jimž stačí nabídnuté mzdy. Zároveň jsou z pohledu zaměstnavatelů stabilnější, vytrvalejší, jejich zaměstnávání slibuje firmám vyšší finanční návratnost. Hlavně ale mají starší zaměstnanci pracovní návyky, ze zaměstnání tak často neodcházejí, ani když jsou nespokojení.

Průměrná mzda v ČR roste, ale ne všem

Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí vzrostla meziročně o 7,1 procenta na 48 295 korun. Reálně při zohlednění inflace se zvýšila o 4,5 procenta, uvedl ve čtvrtek Český statistický úřad (ČSÚ). 

Podle analytiků se reálné mzdy přiblížily úrovni před pandemií covidu-19. Odborníci ale upozornili, že se prohlubují rozdíly mezi vysoko- a nízkopříjmovými skupinami zaměstnanců i mezi regiony.

Obecně platí, že dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou. Medián mezd, tedy hodnota, proti které má polovina zaměstnanců mzdu vyšší a polovina nižší, dosáhl ve třetím čtvrtletí 42 901 korun, meziročně se zvýšil o 6,2 procenta. Vzhledem k tomu, že medián rostl podstatně pomaleji, je vidět, že mzdy rostou především lidem s vyššími příjmy.

Regionální rozdíly v odměňování se ve třetím čtvrtletí 2025 zvýšily, což souvisí s rozdílnou poptávkou po pracovní síle. Nejrychlejší růst mezd, meziročně o 7,9 procenta, registrovala Praha a právě tam došlo k nejvyššímu přírůstku zaměstnanosti. Krajem s druhým nejvyšších růstem mezd o 7,3 procenta byl Jihomoravský, v jehož centru, v Brně, rovněž dochází k citelnému růstu zaměstnanosti. Praha je také jediným krajem, kde je průměrná mzda vyšší než celostátní průměr, když činila 61 129 korun. Následoval Středočeský kraj s průměrnou mzdou 47 965 korun a Jihomoravský kraj, kde činila 47 641 korun. Naopak nejnižší mzdy pobírali lidé v Karlovarském kraji, kde byl průměr 41 675 korun.

Tlak na růst mezd je v mnoha firmách enormní, často však neodpovídá růstu produktivity, takže mzdové náklady výrazně stlačují marže a zhoršují finanční stabilitu podniků. Firmy v technických profesích si vyšší mzdy ještě mohou dovolit, ale v průmyslu či službách už naráží na limity marží. 

STÁT JE OPĚT DOJNÁ KRÁVA

 Státní nemocnice, státní vědecké ústavy, všemožné úřady, kamkoliv se člověk v Praze podívá, vidí přezaměstnanost. 

Ve fakultních (státních) nemocnicích se často prochází více lékařů, než je tam pacientů. Jsou  mimo kraje Jihočeského a Karlovarského ve všech krajích hlavně v Praze. A že by se tam všude pěstoval světový výzkum, který by ty lékaře více než nadprůměrně živil, lze pochybovat.  Ani náhodou. Jen v posledních desetiletích si v Praze všichni zvykli na to, že stát je nejlepším zaměstnavatelem, i když nejhorším hospodářem. Svým zaměstnancům stát platí dobře bez ohledu na výkony. Rovněž také platí, že ve státní službě se občas celá léta pracovní činnost pouze předstírá, přičemž při jakémkoliv náznaku racionalizace a snižování počtu pracovních míst se spouští ohromná mediální masáž.

A právě tato mentalita přivádí nejen naši zem, ale celou Evropu ke ztrátě konkurenceschopnosti. Práci, kterou dříve dělal jeden člověk, dělají dnes v pražské nemocnici tři a ještě k tomu mají všemožné digitální nástroje včetně umělé inteligence. Pokud už by taková (ne)činnost byla do očí bijící, pak se vymyslí funkce, regulace a nejrůznější samoúčelná pravidla, která se nově musí plnit. Jediným jejich smyslem je zachování pracovních míst pro jejich vykonavatele nebo kontrolory.

Zní to nekonkrétně a ještě k tomu velmi negativně. Všichni souhlasí s tím, že stát má snižovat počet svých zaměstnanců, ale když k tomu opravdu dojde, tak se veřejnost začne zastávat jakékoliv zaměstnanecké skupiny, v níž by se skutečně mělo propouštět. A politici musejí vyslechnout hlas lidu (hlas Boží). 

Jaké by tedy mohlo být řešení? Tím teoretickým je neustálé vysvětlování, že bohatství společnosti pochází z práce. A práce má být ohodnocena podle výkonu, jak plánoval před 36 lety Václav Klaus. Od platů podle výkonu v práci se rychle upustilo, o jejich výši už nerozhoduje úsilí ani stranická legitimace, ani věk a zkušenosti, ale diplomy, síla hlasu a ostré lokty. 

Česká hospoda mizí bez náhrady

 V hospodách, kavárnách a při společenských akcích dříve vedle sebe bezproblémově sedali starší sousedi vedle mladíků s občanskými průkazy vonícími novotou, tak jak to dělávali před nimi jejich rodiče a prarodiče.

Přestože před rokem 1989 byla snaha dát hospodám uniformy, roztřídit je podle nějakých státních norem, ve skutečnosti každá byla jiná. Hospody vůbec nebývaly, a nejsou, místy, kde se lidé jen opíjejí. Jsou to kulturní ikony, katalyzátory sociálních vazeb, sousedských vztahů a kulturní výměny. Hospody to bývala druhá obecní zastupitelstva, odkud vycházely podněty pro práci obce.

Po celém kontinentu tradiční kavárny, hospody a noční kluby mizí alarmujícím tempem a jsou nahrazovány zájmovými kluby nebo pokusnými výdělečnými podniky, které ani při nasazení nejvyšších cen obyčejně nedosáhnou očekávaných zisků a rychle zanikají. S hromadným zavíráním kaváren a hospod tak umírá něco životně důležitého! Pokud je hospoda veřejnou místností pro kohokoli, za jakýchkoli ekonomických podmínek, je prospěšná obyvatelstvu, obci i státu. 

Není to tak, že dnes by mladší generace trávily čas jinde, ale zřejmě se jejich sociální vesmír zmenšuje do nekonečné úzkosti, která vylučuje spontánní setkání různých generací, jaká kdysi byla běžnou součástí života. Skutečností je, že od konce 20. století mladé generace odmítají zkušenosti starších, odmítají konverzací a preferují lokály s velmi hlasitou hudbou, kde není možné věcně diskutovat. Studie ukázaly, že toto je bumerang, že mladí lidé si omezili svět, sami sebe okradli o své okolí.

Stoupající politický vliv některých velkoměstských kast vyhnal z veřejného prostoru kouření, flirtování a levné pití – i když vše toto bylo stovky let součástí života, života v hospodě, a činilo život lidštějším. Současný trend domácí izolace, vyhýbání se cizím lidem, ztráta různých perspektiv nebo vynechávání spontánních rozhovorů má opačný účinek: odlidšťuje.

Kubova snaha o smíření a klid v zemi Praze nevoní

 Jihočeský hejtman Martin Kuba v minulém týdnu oznámil, že po dvaceti letech vystupuje z ODS. Brzy na to prolétla medii zpráva, že Kuba zakládá nové politické hnutí.

Mimopražská veřejnost přijala Kubův nápad s nadšením, Praha po prohraných volbách nejdříve jako by se zalekla, ale tento týden už se ozvali v mediích první dezinformace pražských novinářů o tom, že Praha ani další kraje se ke Kubovi nepřidají, neboť mají svoji ODS a své Piráty a nehodlají opustit polistopadovou cestu nových a nových konfrontací. Je to jejich obživa, která musí mít podporu od masy vzdělanců. Kubu budou nejdříve ignorovat, ať si dělá politiku třeba s rybami, jimž se Jihočeši svou zadumaností a mírumilovností často podobají. Dříve nebo později Praha zaútočí a najde na Kubovi tolik špíny, že se bude i Babiš divit.

„Byl to subjekt, ve který jsem věřil, že se dá dělat politika rozumně, s respektem k lidem, k práci a k odpovědnosti." řekl Kuba o ODS.  "Jenže dnes už to tak necítím a nechci ve straně zůstávat jen ze zvyku, z loajality ke značce nebo k její minulosti. Nezdá se mi fér být součástí něčeho, s čím člověk není ztotožněný. 

"Chceme spojovat, ne rozdělovat." plánuje. "Nabídnout politiku těm, kteří vědí, že stát nemá člověka vodit od kolébky až po důchod, ale zároveň chápou, že nejsme jen shluk jednotlivců. Jsme společnost a ta je tak silná, jak silní jsou ti nejslabší.“

Zatím opustilo jihočeskou ODS jen několik lidí. Co se stane s ODS v jihočeských maloměstských baštách agresivního boje o moc, a hlavně o majetek, jako jsou třeba Hluboká nebo Třeboň, kde se to nadprůměrně hemží auty s pražskými registračními značkami?  

V Hamburku schválena výstavba nové opery

Hamburský parlament ve středu schválil výstavbu nové opery v HafenCity. Téměř všechny strany již předtím vyjádřily podporu projektu. Zástupci Socialistů, Zelených, CDU a AfD hlasovali pro odpovídající smlouvu mezi městem a Nadací Kühne. Smlouva stanoví, že město bezplatně poskytne pozemek v Baakenhöftu. Nadace Kühne bude výstavbu opery financovat.

Miliardář Klaus-Michael Kühne oznámil svůj záměr poskytnout na projekt až 340 milionů eur (8,2 miliard Kč). Město přispěje 147,5 miliony eur (5,5 miliardy Kč) na pokrytí dodatečných nákladů specifických pro daný lokalitu, jako jsou základové práce a ochrana před povodněmi. Podle města nadace ponese všechny ostatní náklady a rizika. Město také přispěje přibližně 104 miliony eur (2,5 miliardy Kč) na přípravu lokality, promenádu ​​a nábřeží.

Výstavbu opery bude řídit projektová společnost. Město a Státní opera budou vlastnit čtvrtinu akcií, zbytek bude držet Nadace Kühne až do dokončení. Nadace poté operu daruje městu.

Týden po oslavě Sametu - a zima na krku

Před týdnem si lid pražský vzdělaný připomněl výročí Sametové revoluce, slzu uronil, položil kytici a rozhodl, kdo může a nemůže na oslavu chodit  – protože státní svátek přece není jen tak pro každého. Lid mimopražský oslavy v podstatě ignoroval.

Pražáci vyslechli bujarou Modlitbu pro záhadnou Martu, tklivý song, jak se vláda lidu navrátí, neboli zhovadilost, poplivali Okamuru, ponadávali odvážně a statečně všem, kteří si Sametu dostatečně neváží. Také láli Turkovi za fašismus a nacismus. Připomněli, že oni Samet nejenže vybojovali, ale i vymysleli. 

Znovu se svět dozvěděl spoustu nových jmen dnešních politiků demokratického tábora, jmen odvážných Pražáků. I Pražanů. I Pepíků, kteří bojovali srdnatě proti minulému režimu, a jen ryzí skromnost je nutila 36 let mlčet. Každý jeden vedl podvratnou činnost, spolek, četu úderníků či v nejhorším případě družstvo sabotérů s toaletním papírem.

Konečně se národ dozvídá, kdo tehdy v průvodu byl, jak se činil a zasloužil o stát. Že se jednalo převážně o studenty pocházejí z rodin, v nichž alespoň jedna legitimace KSČ byla samozřejmostí, dodnes se cudně tají. Jinak jim doba peněz až na prvním místě vyhovuje, když jsou dnes se na straně ODS nebo Pirátů s podílejí na zesměšňování a vydírání lidu venkovského, nemohou být z komunistické výchovy podezíráni. 

Oslavami Sametu se hraje komedie o střetu zájmů. Významné role se v ní ujal uvědomělý prezident klanějící se směrem k ODS tak mocně, že mu vlhnou vousy. 

Pravděpodobně pod heslem "Dálnice do každé vesnice," čtyři roky ODS sypala horem dolem stovky miliard korun do nových dálnic. Aby prý dnešní důchodci všechno neprojedli a budoucí dětí mohly jezdit na plný plyn. ODS není originální, v dálnicích viděl budoucnost už Adolf Hitler - a to byl "někdo". 

V ODS je myšlení pomalejší, než jsme si mysleli

Ani téměř dva měsíce po parlamentních volbách  nedokázali někteří velkoměstští voliči ODS pochopit svoji porážku. V omylech je podporuje poražená vláda Fialova, která se chová, jako by čekala na vymalování Strakovky a na přestavbu nábytku. S  opuštěním vládních koryt se jaksi ještě plně nesmířila. Její příznivci se projevují mimo jiné vizemi o tom, že vláda Andreje Babiše, pokud by se podle přání venkovských voličů ujala řízení země, přinese České republice co největší problémy.

Tito lidé nejsou schopni akceptovat porážku těch „svých“ ODS, kvůli tomu přejí problémy celé naší zemi. Lidé z velkoměst, kteří sami sebe pasují mezi příslušníky té „nejinteligentnější“ části národa, by rádi zopakovali českou historii. Za podpory pouličního davu totiž pražští řečníci vždy určovali další směřování českých zemí (1918, 1948, 1989). Venkov se musel podřídit, doplatit na každou změnu musel lid venkovský, nikoli velkoměstský. 

Je pochopitelné, že voliči ODS se záměry nově vznikající vlády nesouhlasí. ale ať jí to dají „sežrat“ ve chvíli, kdy skutečně něco zkazí. To je legitimní a pro demokratickou společnost i zdravé. Bez kritiky totiž degeneruje. Ale přát si potíže pro naši zem i pro a její občany? Podobné heslo totiž vyznávají i bolševici. Konkrétně „čím hůře, tím lépe“. Doufají, že rostoucí nespokojenost občanů vytvoří to, čemu říkají „revoluční situace“. Jinými slovy podmínky proto, aby se mohli násilím chopit moci.

Stále ještě jde nezvládnuté frustrace z výsledků voleb, s nimiž se fialovci nechtějí smířit, odmítají je vnitřně akceptovat. Což samozřejmě nevylučuje touhu těchto lidí po nějaké jejich nedemokratické revizi. Stát se může leccos. Názor veřejnosti totiž určují novináři, a je známo, že Česká republika je mediálně nejcentrovanější zemí Evropy. Pro pražského novináře je bližší košile než kabát. 

36 let rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými

 V roce 1989 jsme se dívali na Německo a Rakousko, chtěli jsme do 4-5 let být na jejich úrovni. Tehdy to předpovídal hlavní tvůrce současného systému Václav Klaus. 

Jeho dnešní následník Fiala nás ujistil o tom, že v Německu jsou levnější potraviny než u nás, a v Německu jsou mnohem vyšší mzdy než u nás. Dokonce nám garantoval jako kdysi Klaus, že v případě svého znovuzvolení do čtyř let doženeme německé mzdy. 

A možná proto se stále musíme s Fialou dívat před rok 1989 a těšit se z toho, že se nám zásluhou dokonalejších motorových vozidel a digitální aparátů přece jen žije lépe. A Německo a Rakousko? Migranti, zelené šílenství a progresivismus. Socialisty vedená Vídeň se dokonce chlubí jednou z nejvyšších kvalit života na světě. Socialisty přece nechceme, když máme rekordní přírůstek miliardářů za posledních 10 let. Máme svobodu, takže každý mohl zbohatnout jakýmkoli způsobem. Kdo se narodil ve špatnou dobu na špatném místě? Jeho chyba, dobře mu tak.

Prezident v ústavě jako kozel v zelí

 Všichni mluví o paragrafech, odstavcích, svěřenských fondech, střetech zájmů, procedurách a „výkladech“, ale základní pravidlo stojí hned na začátku naší ústavy: „Lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Tento princip není ozdobou. Je to základní kámen našeho systému.

Nedávno proběhly volby – a lid, zdroj státní moci, se vyjádřil naprosto jednoznačně. Vznikla parlamentní většina o síle 108 hlasů. Ať už máme osobní sympatie či antipatie jakékoli, tento výsledek nelze obejít. Nikdo jiný než Andrej Babiš nebo jím určený kandidát nedokáže v tuto chvíli sestavit vládu, která má šanci získat důvěru Poslanecké sněmovny. O tom nerozhoduje prezident, nýbrž bazální parlamentní aritmetika.

Navíc lidé, když Babiše a ANO volili, tak o jeho údajném střetu zájmů věděli, a svým hlasováním řekli jasně: Nevadí nám.

A propos dotace snad „Babišovy firmy“ (stejně jako všechny ostatní společnosti v ČR a EU) dostávají z nějakých bohulibých důvodů – třeba ochrana životního prostředí či podpora zaměstnanosti znevýhodněných osob. Dotace se nikde v EU nedávají jen tak zbůhdarma. Holding Agrofert je dostával, i když byl Babiš v opozici, a Fialova vláda by mu snad nedarovala miliony dotací jen tak. Dotace mají přece vždy nějaký smysl.

Prezident republiky slezl z motorky, sedí na Hradě a neustále pomateně hledá formalistické důvody, jakými výsledky říjnových voleb zvrátit ve prospěch Prahy, která jediná si přeje návrat Fialovy asociální vlády.

Ano, existuje zákon o střetu zájmů. Ano, řeší důležitou oblast. Ale stále jde o běžný zákon – jeden z tisíců. A žádný zákon nemůže v právním státě přebít ústavu. Prezident tedy nemůže blokovat pověření vítěze voleb pouze na základě domněnek, že by mohl nominant v budoucnu potenciálně porušit nějaký zákon.

Návrat k socializmu s lidskou tváří v listopadu 1989 nevyšel

 V roce 1989 si podle tehdejších výzkumů veřejného mínění přáli lidé socialismus s lidskou tváří. Jedním z důvodů bylo čtyřicetileté negativní vykreslování kapitalismu. 

Za vítěze 17. listopadu '89 lze označit ty, kteří rychle zbohatli zprivatizováním státního majetku. Jedná se o ředitele, náměstky a ekonomy socialistických podniků, vexláky, zelináře a funkcionáře Socialistického svazu mládeže. Tedy skupiny lidí, které nebyly zatížené zkušenostmi se soukromými majetkovými poměry prvorepublikovými a předúnorovými, ale měly k majetku určenému k privatizaci nejblíže.

V roce 1989 vyšly dva výzkumy veřejného mínění, v nichž lidé hlasovali, jakou cestou by se tehdejší Československo mělo ubírat. Zhruba 40 % se klonilo k tomu, že by to mělo být pokračování Pražského jara 1968, na jehož konci měl být Dubčekův socializmus s lidskou tváří. Dalších asi 45 % chtělo nějakou třetí cestu, něco jako kombinace socializmu s lidskou tváří s bohatým kapitalizmem..

Pouze pár procent lidí se klonilo k tvrdému západním kapitalismu, který byl na české a slovenské veřejnosti doposud vykreslován jako lágr nezaměstnaných a žebráků, nad nimiž vedle atomové bomby mává bičem překrmený kapitalista s cylindrem na hlavě. Představy o dění ve světě a o životě v  kapitalizmu však byly různé podle krajů, podle přístupu k zahraničním informacím, především k poslechu Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky.

Zdrojem pravdivých informací o dění ve světě byla v příhraničí rakouská a západoněmecká televize, částečně i polská. V případě vysílání rakouské ÖRF se jednalo také o vyvolávání odporu proti jaderné energetice mezi českými a slovenskými diváky, zároveň však rakouští politici a novináři československé plánované hospodářství dost obdivovali, například kolektivizované zemědělství. Jiné informace o západě byly jistě v Praze, kde v 80. letech se pohybovala spousta cizinců a kvetl ilegální obchod se západním zbožím. 

Představy disidentů byly asi takové, že komunisté zůstanou u moci, ať se škvaří ve vlastní šťávě, ale ulice jim bude diktovat, co mají dělat. Neuspěl socializmus s lidskou tváří ani předválečný hokynářský socializmus podle Valtra Komárka. Veslo sice bylo nabídnuto Václavu Havlovi, ale než ten napsal dostatečně obdivovaný dramatický projev, ujal se kormidla Václav Klaus s ideou peněz až na prvním místě. Peníze a honba za majetkem převálcovaly všechny průzkumy veřejného mínění i představy ostatních reformátorů. O cestě k všeobecné spokojenosti, jaká na malou chvíli začala v roce 1968, se může po 36 letech jen zdát.  

17. listopad - svátek zbohatlíků malých i největších

 Pokud chceme žít ve svobodné a demokratické společnosti, o jejímž chodu rozhodujeme ve volbách, pak si musíme promluvit o majetku nejbohatší vrstvy.

Fosilní miliardář Pavel Tykač si koupil polovinu Mafry. V souboji o nástroj vlivu a nastolování témat ve veřejné debatě přetlačil zbrojního miliardáře Michala Strnada. Spoluvlastníkem Mafry zůstává miliardář Karel Pražák, který mediální dům koupil před pár lety od miliardáře Andreje Babiše. Většinu dalších českých médií vlastní jiní miliardáři – Dospiva s Haščákem skupinu Vltava Labe Media, Marek Španěl v případě dezinformačních konzervativních portálů Parlamentní listy nebo Echo24.

Růst nerovností a přesouvání majetku a bohatství do rukou úzké nejbohatší vrstvy zdecimoval demokracii a z voleb udělal mechanismus na výběr bezmocných politiků, jejichž hlavním úkolem je uklidňovat rozhořčenou a dezorientovanou veřejnost, vysvětlovat, že bohužel není možné nic udělat ani změnit. Zatímco oligarchie bohatne, vláda ordinuje škrty. Zatímco miliardáři během inflační a energetické krize rekordně nafoukli svůj majetek, vláda marně hledala v rozpočtu jednotky miliard na platy učitelek, učitelů či kuchařek a kuchařů.

Majetkové nerovnosti patří v ČR k nejvyšším v Evropě i na světě a stále rostou. V roce 2010 tak nejbohatší desetina vlastnila 48 procent majetku, o 10 let později to bylo již přes 67 procent. Nejbohatší procento v ČR vlastní stejný majetek, jako „spodních“ 90 procent. To je však údaj z roku 2021, dnes bude nepoměr větší. 

Většina peněz a majetku se nachází mimo kontrolu demokratické správy státu. A protože s obřím majetkem se pojí také moc, je mimo kontrolu veřejnosti i výkon této moci. Ta naopak kontroluje, co je možné a vůbec myslitelné na půdě parlamentu a vlády. Výsledkem jsou v ČR extrémně nízké majetkové daně nebo neexistující dědická daň, která takto umožňuje mezigenerační kumulaci majetku a bohatství zcela v intencích feudalismu. Extrémně zdaněná je práce, ale ne prodej akcií. Když odcházející vláda „rozpočtové odpovědnosti“ jako vůbec poslední věc zrušila zdanění prodeje podílů firem nad 40 milionů korun, spolu s ní pro návrh hlasovalo také hnutí ANO 

V roce 1989 skončila vláda nikým nevolené jedné strany. V našich časech je nutné se postavit nadvládě jedné nejbohatší vrstvy. Pokud nám nemají vládnout miliardáři, pak nemůžou existovat miliardáři. Pokud chceme žít ve svobodné a demokratické společnosti, o jejímž chodu rozhodujeme ve volbách, pak musíme začít řešit extrémní nerovnosti a distribuci majetku. Současná cesta kultu hamižnosti a nedotknutelnosti osobního vlastnictví vede pouze k sociální a environmentální katastrofě. 

Zdroj: Stanislav Biler 

Samson 10% se vrátil na český trůn

 Českobudějovický pivovar Samson slaví velký úspěch na domácí i mezinárodní pivní scéně. V prestižní soutěži České pivo 2025, kterou každoročně pořádá Český svaz pivovarů a sladoven ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským, získala jeho světlá výčepní desítka titul nejlepšího piva ve své kategorii.

Samson bodoval zároveň také na dvou nejvýznamnějších světových degustačních soutěžích – World Beer Awards a European Beer Star.

Samson desítka je světlé pivo, které se vyznačuje jemnou hořkostí, charakteristickou příjemnou vůní a osvěžujícím řízem. „Dobrý pivovar se pozná právě podle desítky, ve světě nám ji závidí, protože právě česká desítka přesně odpovídá trendům pití méně alkoholických piv. Samson desítka se vaří na dva rmuty podle tradiční receptury, s použitím žateckého chmele, českého sladu a kvalitní vody z 274 metrů hluboké artézské studny, což jí dodává jedinečnou harmonickou a vyváženou chuť a skvělou pitelnost,“ říká sládek pivovaru Radim Lavička.

Soutěž České pivo, jejíž výsledky jsou vyhlašovány v rámci Svatováclavských slavností, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším tuzemským degustačním kláním. Porotci z řad skutečných pivních odborníků hodnotí piva anonymně, a to podle chuti, vůně, vzhledu i celkového dojmu. 

36 let peněz až na prvním místě, 36 let cesty k zblbnutí

 Rok se s rokem sešel a opět jsme svědky oslav 17. listopadu. Méně zvučné výročí Mezinárodního dne studentstva, připomínající smrt studenta Jana Opletala, už je masu oslavovatelů prakticky nezajímá. Epicentrem oslav je tradičně kýčovitá deska v temném podloubíčku na Národní třídě v Praze.

Letošní volby předcházelo video s Annou Kadeřávkovou, jejíž největší problém ve 23 letech byla koupě vlastního domu. Dle vlastních slov zažívala prý stres. Odpovědí na reakce nepřekvapivě podrážděné veřejnosti byla fráze „nádech, výdech“. Takové jsou možnosti svobodné společnosti.

Společnost je skutečně svobodná tehdy, pokud lidé mají možnost rozumně rozhodovat o svém životě. Co to znamená v praxi? Abychom měli co jíst a pít, musíme si na to vydělat. Pracujeme proto pro někoho, abychom uspokojili naše základní potřeby. Platíme za potraviny, nájmy, energie, cesty do škol a zaměstnání. Pokud zbude nějaký peníz navíc, dojde i nějaký ten nepravidelný oddych.

Elity ODS a individualistická maloměstská „šlechta“ léta přehlíží stále rostoucí propast mezi nimi samotnými a obyčejnými lidmi. Blížící se sociální krize v důsledku pravicové ekonomické doktríny, a s tím spjatý rozklad porevolučních slibovaných hodnot, je pro ně něco nepochopitelného. Na všudypřítomné rozčarování často reagují výsměchem a povýšeným odplivnutím, že každý je za svůj život sám odpovědný.

Proti sobě pak stojí zajištěné politické strany. Přístup k politické moci nemá logicky logicky strana nejpočetnější ale strana movitější. Zavedené struktury k sobě navíc nerady pouští někoho nového. Jedinou jistou cestou k angažovanosti v politice je nashromážděný kapitál, majetky a z toho vyplývající vliv. 

Systém dnes své kritiky neumlčuje, jako se to dělo před rokem 1989, ale skrze nepropustnou klientelistickou síť bohatých politiků, lobbistů, podnikatelů a jejich subjektů brání jim v  prosazování potřebných změn. Pracujte, odvádějte daně, choďte volit a nekritizujte, jinak budete jedněmi označeni za dezoláta a druhými za havloida. Novodobá šlechta umí zavřít dveře před každým, kdo by chtěl její lehce nabytou mocenskou a ekonomickou pozici narušovat.

Podobný princip platí i v sociální sféře. Kdo má málo, dostane radu, ať prostě více pracuje. Za svůj život si podle inteligence zbohatlíků má každý zodpovídat sám. Nesmí se ale snažit příliš okatě, jinak to všechno může přijít vniveč. Svoboda, demokracie a Havlova pravda a láska? Více majetku a peněz na bankovních kontech znamená pro majitele více nesvobodných starostí. 

České důchody značně za Evropou zaostávají

 Vysoké rozdíly mezi důchody v Evropě nejsou žádným tajemstvím. Česká republika je ve výši důchodů v nižší polovině žebříčku. Jinde jsou důchody tak vysoké, že přesahují i průměrné příjmy pracujících Čechů.

Podle posledních dat Eurostatu činil průměrný důchod v České republice 18 061 korun. 

Nejvyššími penzemi se může pochlubit Island. Tam berou důchodci měsíčně téměř dvojnásobek české průměrné mzdy. Průměrný starobní důchod Islanďanů totiž činí 72 532 korun.

Přímo v Evropské unii pak má nejvyšší důchody Lucembursko. Průměrná výše důchodu tam činí  64 213 korun. To je víc, než je i dnes průměrná mzda v Česku, jejíž medián dosahuje 41 115 korun. 

Mezi dalšími zeměmi v Evropě, které se mohou pochlubit vysokými důchody, je například Norsko (62 285 korun), Dánsko (60 938 korun), Švýcarsko (54 482 korun) nebo sousední Rakousko (49 114 korun). Evropský průměr důchodů je 32 552 korun.

Zeman napodobil Masaryka, ač nemocný šel Dukovi na pohřeb

 Na pohřbu kardinála Dominika Duky se stal zázrak. Bývalý prezident Miloš Zeman, kterého neuropatie a cukrovka už před lety upoutaly na invalidní vozík, na něj přišel po svých. Pomohli mu sice bodyguardi, cestu od auta do kostela ale absolvoval na nohou.

Ve třicátých letech byla velmi oceňována účast nemocného T. G. Masaryka na pohřbu bývalého předsedy vlády Antonína Švehly 15. prosince 1933. "Švehla se pro stát také nešetřil," odbyl tehdy Masaryk lékaře.

Zeman rehabilitace zjevně nezanedbává. Ačkoliv je už roky závislý na invalidním vozíčku, při příchodu na sobotní pohřeb kardinála Dominika Duky ho nepotřeboval. Krátký úsek od limuzíny do katedrály svatého Víta zvládl ujít na nohou.

Vozík měla sice ochranka pro všechny případy připravený a dvojice bodyguardů bývalou hlavu státu podpírala, odhodlaný Zeman ale všem ukázal, že kde je vůle, tam je i cesta.

Nohy nejsou ze zdravotního hlediska to jediné, co exprezidenta trápí. V polovině října mu operovali záda a začátkem listopadu mu museli odstranit část tlustého střeva.

„Objevili mi krvácející polyp v tlustém střevě. Proto se pan profesor Keil rozhodl k operaci, která byla složitá. Polyp mi odstranili, spolu s ním i kus střeva,“ řekl tehdy Blesku.

Vozíček začal Zeman používat v dubnu 2021 ještě jako prezident. Potíže s chůzí mu způsobila neuropatie, tedy poškození periferních nervů, a cukrovka.

Na posledním rozloučení s Dukou kromě Zemana nechyběla třeba ani herečka Jiřina Bohdalová. Dorazil i Zemanův předchůdce Václav Klaus a současný prezident Petr Pavel.  Ukázal se také pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš (ANO), doprovodili ho spolustraníci Alena Schillerová a Karel Havlíček.

Když Ústava je nad chápáním Hradu

 Ačkoli požadavek prezidenta na změnu v plánovaném programovém prohlášení se jeví leckomu intuitivně smysluplně a konkrétní požadavky považuje po obsahové stránce za naprosto rozumné, tak by jej vítězové voleb měli odkázat do patřičných mezí.

Prezidentovi do programového prohlášení prostě vůbec nic není. A jeho vměšování se mezi vládu a parlament by se dokonce dalo bez nadsázky označit za pokus o porušování ústavního pořádku.

Prezident republiky není v úplně záviděníhodné pozici. Opustil jej klíčový ekonomický poradce a jeden z nejlepších makroekonomů v zemi David Marek; opustil jej klíčový ústavněprávní poradce a jeden z nejlepších ústavních právníků v zemi Jan Kysela; jeho hlavní političtí rádci (lobbista Petr Kolář a politolog Tomáš Lebeda) nemají s výkonnou politikou žádné praktické zkušenosti a teď proti němu stojí jeden z nejúspěšnějších a nejzkušenějších mocenských hráčů v zemi – Andrej Babiš.

Prezident dal velmi ostře najevo neochotu jmenovat Filipa Turka ministrem zahraničí, když před měsícem pravil: „Pokud by se ukázalo, že jsou citace, které se dnes objevují v médiích, skutečně autentické, tak by ho to podle mého názoru diskvalifikovalo z jakékoliv ministerské pozice.“ Silný výrok, jímž si možná dost zúžil manévrovací prostor, ale jinak výrok pochopitelný.

Jednou z klíčových úloh ústavy, páteřního zákona státu, je dělba moci mezi jeho jednotlivé složky. A bod jedna článku 68 ústavy říká zcela kategoricky: „Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“ Prezidentova role je nulová. Programové prohlášení je důsledkem a výsledkem parlamentních, nikoli prezidentských voleb. Je kombinací předvolebních slibů a následných kompromisů vítězných stran, které s preferencemi a prioritami hlavy státu nemá vůbec nic společného.

Věty, které Petr Pavel chce do vládního programového prohlášení zanést, znějí racionálně. Ale přesto je požadavek prezidenta měnit tento text v posledku zcela nehorázný a ve svých důsledcích by znamenal malý, leč zcela jednoznačný posun k poloprezidentskému systému.

Tedy přesně tu změnu ústavního pořádku, před níž prezident a jeho spojenci tolik varují.

Hejtman Kuba vyhání fotbalisty z Českých Budějovic

 Přítomnost Nneka Ede, majitelky fotbalového Dynama České Budějovice, na pátečním fotbalovém utkání Dynama s Opavou nevěstilo nic dobrého, bylo předzvěstí zhoršení podmínek pro ligový fotbal v jihočeské metropoli. Neústupnost Afričanky, která odmítá zástupce Českých Budějovic a Jihočeského kraje pustit do vedení klubu, zřejmě rozpaluje do běla městské i krajské radní včetně hejtmana Kuby. Nehodlají cizáky ve městě trpět a rozhodli se ligový fotbal z Českých Budějovic úplně vyhnat. 

 Sportovní areál Složiště v okrajové čtvrti Mladé čeká zásadní změna. České Budějovice převedou na Jihočeský kraj pozemky o rozloze přes dvacet hektarů. Kraj chce na místě vybudovat moderní regionální centrum pro více sportů. Převod schválili na dnešním zasedání městští zastupitelé. 

Složiště do počátku letošního roku sloužilo jako tréninková plocha Dynama. Jak známo zadlužené Dynamo vedené "tureckými hospodáři" Vozábalem a Sivokem koupil JUDr. Koubek, který nakonec nebyl schopen klub oddlužit jinak než prodejem tréninkového  areálu, jenž se rozkládá na ploše 22 ha a je na něm 6 fotbalových hřišť včetně jednoho s umělou trávou, sportovní hala, kabiny, tribuna a další zařízení.  

Areál nyní odkoupil Jihočeský kraj, ale pozemky stále patří městu. Akademie Dynama si centrum od kraje pronajímala, ale ligový tým neměl už volný přístup, musel za vstup platit nebo používat jiné plochy ve městě a okolí.  „Získání Složiště nám umožní do něj investovat. Dál ho rozvíjet, renovovat a budovat tam další zázemí pro lidi a sportovce z celého kraje ale i volnočasové aktivity Budějčáků, protože tenhle areál je opravdu unikátní i v republikovém měřítku a poskytuje pro to ideální podmínky,“ řekl hejtman Kuba (ODS). 

Kraj však má s prostorem jiné plány než fotbalové. Hodnota areálu je 350 milionů korun. „Může tam vzniknout plavecký bazén, který ve městě chybí, atletický stadion a zázemí pro další sporty. Věřím, že by se ze Složiště mohl stát naprosto výjimečný komplex,“ uvedl náměstek českobudějovické primátorky Petr Maroš (ODS). S fotbalem se tedy v Českých Budějovicích nepočítá. Na rozdíl od Maroše každý trochu inteligentní obyvatel Českých Budějovic ví, že lehkoatletický stadion a krytý plavecký bazén jsou na Sokolském ostrově. 

Je veřejně známo, že Kubova jihočeská ODS je tvořena a podporována lidmi toužícími po zbohatnutí jakýmkoli způsobem. Po pozemcích získaných krajem v okolí letiště, a už darovaných firmě na výrobu umělých střívek, přišla na řadu tréninková plocha Dynama, přičemž záměrům na výstavbu tréninkového centra můžou věřit tak malé děti - v podnikání se situace mění rychleji než ve válce.  Musí být uspokojena další skupina příznivců ODS. 

Potom jistě přijdou na řadu plochy další. Nasytit developery ODS prostě nikdy nelze. Dlouhodobé vyvolávání nenávisti proti výstavě Země živitelka se stalo už budějovickým folklórem. Získání alespoň části plochy výstaviště, už značně okleštěné, je zatím nesplněný sen mnoha podnikavců. Proti je velká návštěvnost a popularita výstavy na jihočeském venkově. A venkov nechce Kuba proti sobě poštvat, je to pořád slušná hromádka volebních hlasů. 

Čtyři staré bomby v Osnabrücku

 V dolnosaském Osnabrücku 9. listopadu 2025 probíhá další poválečná operace. Během průzkumných prací ve čtvrti Lokviertel v říjnu byly objeveny čtyři podezřelá místa, kde jsou pravděpodobně nevybuchlé letecké bomby z Druhé světové války. Oblast v okruhu jednoho kilometru je evakuována. Při akci musí více než 14 000 lidí musí do 7 hodin opustit své domovy. 

Osnabrück je historicky významné město. V současnosti má 160.000 obyvatel. Byl založen Karlem Velikým v roce 780 jako sídlo arcibiskupa. V roce 804 založil zde Karel Veliký Carolinum, jedno z nejstarších gymnázií. Mezi lety 1561 a 1639 probíhalo v Osnabrücku veliké pronásledování čarodějnic, bylo zde upáleno 276 žen. 16. října 1648 bylo v nedlekém Münsteru dohodnuto ukončení Třicetileté války a na radnici (postavené roku 1512) v Osnabrücku byl podepsán tzv. Vestfáský mír. 

Kromě více než 9 000 bytů jsou evakuovány dvě nemocnice, vlakové nádraží je uzavřeno, několik hodin nebudou jezdit žádné vlaky. Zóna uzavření kolem místa má poloměr 1 000 metrů. Experti na zneškodňování bomb v neděli na místě rozhodnou, jakým způsobem budou bomby zneškodněny. Pro jistotu jsou v pohotovosti kontejnery naplněné vodou. Ani experti však nevědí, co najdou. Terén pod starým nákladním nádražím je silně zhutněný, protože ve snaze co nejdříve zprovoznit zcela rozbité nádraží byl ve válce, a po ní, srovnaný a zastavěný betonovými plochami.

Tým pro likvidaci munice již měsíce sledoval stavební práce společnosti, která přeměňuje 22 hektarů brownfieldů, bývalé průmyslové objekty, na obytné sídliště, naboť bylo silné podezření, že v místě je nevybuchlá munice, především ruční granáty z druhé světové války. Staré nákladní depo v Osnabrücku bylo nejvíce bombardovanou oblastí v téměř kompletně zničeném městě. Celkem Osnabrück zažil 79 náletů. 

Práce týmu pro likvidaci munice začíná průzkumem oblasti pomocí elektromagnetického detekčního systému, který lokalizuje kov v zemi. Shromážděná data se zpracovávají a podezřelá místa jsou poté barevně zvýrazněna. Zelená znamená: bagr je volný, kopání může bez problémů pokračovat. Pokud se však objeví červená tečka nebo velká červená oblast, je třeba být opatrný. Mohla by se tam nacházet nevybuchlá bomba.

Tresty za chování doktorů aneb mnoho povyku pro nic

 V lednu začne platit novela zákona o zdravotních službách, která klade větší důraz na práva pacientů na důstojné zacházení a soukromí. Pokud je lékař poruší, může ho stihnout tvrdá sankce - až milion korun. "Pro obyčejného ambulantního doktora může být likvidační," říká šéf Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

Doposud zákon o zdravotních službách, který stanoví povinnosti lékařů vůči pacientům, totiž vůbec žádnou sankci za nevhodné chování nezná. Od ledna příštího roku se to má změnit. Zač platit novela, která na práva pacientů klade mnohem větší důraz. Nově stanoví až milionovou sankci za to, že poskytovatel zdravotních služeb poruší právo pacienta na úctu, důstojné zacházení a ohleduplnost. Nebo že nerespektuje jeho soukromí.

Vysokou pokutu si navíc bude moct "vysloužit" nejenom lékař, ale i jakýkoliv jiný zdravotník. Například sestra, laboratorní asistent nebo sanitář. Řada stížností, které lidé vznášejí, totiž míří právě ně. Pokutu bude muset uhradit zaměstnavatel -, ten ale pak může chtít po dané sestře až čtyřnásobek jejího průměrného platu. Nebo jí dát výpověď.

Otázkou je, jakým způsobem nevhodné chování doktorům dokázat?

Hůř než za Fialovy vlády být nemůže

 Vláda Petra Fialy, která nastoupila v roce 2021 s ambiciózním reformním programem, se po čtyřech letech ocitla v situaci, kdy její působení končí bez viditelného úspěchu v klíčových domácích oblastech. Místo praktické politiky se kabinet uchýlil k hodnotové rétorice, zahraničně-politickým gestům a marketingovým strategiím, které měly zakrýt nedostatek konkrétních výsledků. Tento styl vládnutí byl pravděpodobně výrazně ovlivněn akademickým zázemím Fialy a jeho poradním týmem, který ho místo kritické oponentury v jeho ideologickém pojetí politiky naopak podporoval.

Koaliční Fialova vláda deklarovala snahu o konsolidaci veřejných financí, důchodovou reformu, digitalizaci stavebního řízení, modernizaci školství a energetickou transformaci. Ve skutečnosti schodek státního rozpočtu zůstal vysoký, zadlužení narostlo. Důchodová reforma se omezila na zvýšení věku odchodu do důchodu a na odmítnutí zákonné valorizace. Ukvapená nedomyšlená digitalizace stavebního řízení zcela selhala. Ceny elektřiny dosáhly nejvyšší úrovně v EU, pokud se zohlední kupní síla. Výdaje na školství stagnovaly, učitelé čelili poklesu netarifních složek .

Tyto neúspěchy ukazují, že vláda nebyla schopna efektivně řídit klíčové reformní procesy. Mnohé z nich zůstaly nedokončené, odložené nebo nefunkční.

Namísto řešení domácích problémů se Fialův kabinet výrazně profiloval v zahraničně-politických proklamacích. Pomoc Ukrajině prezentoval jako všeobecně platný morální imperativ. Boj proti ruským dezinformacím prosazoval nejen jako součást veřejné komunikace, ale i v trestně právní rovině. Válku na Ukrajině podával jako bezprostřední ohrožení míru ve střední Evropě a nákupy zbraní a plnění závazku NATO vydával za své úspěchy.

Fiala jako akademik zaměřený na politologii vtiskl svému kabinetu styl, který se více než na správu státu soustředil na rámování reality, symboliku a ideologickou konzistenci. Místo věcných řešení volala po směřování České republiky na Západ, i když země je na Západ už 35 let téměř stoprocentně napojena. 

Fialův poradní tým tvořili odborníci z ekonomie, bezpečnosti, zdravotnictví a médií — ale chyběla vnitřní kritika. Místo toho se premiér utvrzoval v nastaveném směru, což vedlo ke ztrátě kontaktu s postoji veřejnosti. Tým dodával Fialovi falešnou jistotu a vyhýbal se řešení skutečných problémů.

Po volebním neúspěchu Fialova vláda odmítla znovu předložit návrh rozpočtu, aby se vyhnula odpovědnosti za rozvrácený stav veřejných financí. Nevyvinula žádnou snahu o další politické vyjednávání, což lze chápat jako rezignaci na politiku. Ukazuje to, že vládní koalice neprovedla kritickou sebereflexi, ale spíše se dotčeně stáhla z domácí politiky s pocitem křivdy a nepochopení ze strany veřejnost.

Zmizí ze Schwerinu Leninova socha?

Zatímco česká města se se sochami tvůrců komunistické totality dávno vypořádala, v bývalém Východním Německu sochy na mnohých místech ještě spokojeně stojí. Starosta Schwerinu Rico Badenschier (SPD) a ministryně kultury Meklenburska-Předního Pomořanska Bettina Martinová (SPD)odmítají odstranění Leninovy sochy ze Schwerinského náměstí. Kritici ponechání soch na místě  považují za urážku obětí komunistické tyranie.

Sdružení obětí komunistické totality a historici zveřejnili otevřený dopis, v němž jsou odmítány plány radnice na trvalé zařazení 3,5 metru vysoké Leninovy sochy mezi chráněné památky Schwerinu. Socha sovětského diktátora je už mezi významná díla zařazena od roku 2017. 

V rozhovoru pro severoněmeckou televizi N-DR předseda přeživších vězňů sovětských gulagů uvedl, že Leninova socha ve Schwerinu je už 40 let fackou pro 35.000 lidí, kteří byli odvlečeni do sovětských věznic. Navrhl, aby Leninova socha byla přemístěna do věznice bývalé Stasi ve Schwerinu.

Rico Badenschier (SPD) sdělil NDR, že je proti návrhům na demolici sochy i proti jejímu přemístění do věznice. Socha je prý součástí historie Schwerinu a diskuse kolem ní je zbytečná. Rovněž alternativní umístění sochy v Dokumentačním centru na Demmlerplatzu není dobrou alternativou: Zaměřením se na poválečné období by bylo zpochybněno utrpení obětí nacistické diktatury. Ministr kultury Martinová říká, že Leninova socha by se měla stát místem vzdělávání a památníkem. 

 

S nepřítelem se nějak dohodneme

 Na západ od ukrajinských hranic se zdá každá jednotlivá událost v čele s prohlášeními a neustálými otočkami Donalda Trumpa zásadní, tady se přitom ale vůbec nic nemění. Válka trvá. Rusové dál vraždí nevinné civilisty, bombardují a ostřelují nemocnice, mateřské školky…

Čeští hovniválové už tři roky věří, že různé debaty státníků a následné sankce vůči Rusku fungují, a vůbec, válka daleko na Ukrajině se jich netýká. Umožňuje jim to dál setrvávat ve falešném pocitu bezpečí a kutálet svou kuličku. 

A budou o svou kuličku pečovat, i když Putinovy tanky zaparkují před muzeem. Na to samozřejmě Putin spoléhá, ví, že především stateční Pražáci umí udělat na náměstí pořádný rámus. Když se pořádně vykřičí, převlečou kabáty a udělají nepříteli, co mu vidí na očích. Hlavně že jim nechá jejich kuličku.

Agresivita ODS se do Třeboně vrací jako bumerang

V Třeboni  v poslední době panuje napětí, píše dolnorakouský NÖN. Scény jako z velkých jihoamerických měst děsí obyvatele a návštěvníky jihočeského města: Čtrnácti- až osmnáctiletí členové mládežnického gangu s identifikačním symbolem „247“ (identická tetování na rukou) sdílejí vášeň pro bojová umění. Opakovaně docházelo k brutálním útokům na náhodné kolemjdoucí, které byly natočeny a sdíleny na sociálních sítích.

Až do počátku 21. století bývala Třeboň klidným centrem zemědělců, rybářů, lesníků, textiláků a školní mládeže. S postupem doby, jak krachovaly zprivatizované podniky, rostla agresivita opoziční třeboňské ODS. "Jsme dostatečně agresivní, " vyvolával do celostátních medií Václav Klaus. Jeho slova si vzali k srdci jeho třeboňští obdivovatelé včele s majitelem tiskárničky Váňou, k němuž se připojil neméně agresivní šéf mikrobiologického podniku Masojídek. Nejenže vydávali tiskový plátek, jenž neurvale útočil na bezbranné vedení města KDU-ČssD, ale nelitovali peněz na zřízení místní televize, která razantní politickou kampaní, jež zřejmě byla řízena z Prahy, asociální politikou ODS vymývá mozky mládeži. Třeboň za vlády ODS přestala být centrem regionu a stala víkendovou ubytovnou pražských zbohatlíků a parkovištěm pražských aut. Vděk Pražanům projevil třeboňská ODS tím, že vrátila státu dotace na stavbu zimního stadionu, který měl sloužit mládeži celého Třeboňska, a za peníze města postavila vodní tobogán. Když se Váňa s Masojídkem čvachtají v aquaparku jistě se vzájemně ujišťují moudrostí: Pražák přiveze peníze, venkovan má poloprázdnou kapsu a je skrblík. 

Podle zpráv médií úřady pracují na obnovení bezpečnosti a zabránění dalším násilným činům, pokračuje NÖN. Nálada však zůstává napjatá. Veřejnost požaduje přísnější opatření v boji proti rostoucímu násilí mládeže – ačkoli oficiální prohlášení zdůrazňuje, že mladíci nejsou obyvateli města: Třeboň jako město plné cyklistů, lufťáků a nekontrovatelných podnikatelských aktivit si pro vybití agresivity záměrně vybrali.  Podle zpráv médií raději útočí v časných ranních hodinách v průchodu poblíž náměstí – v místě, které není pokryto kamerovým systémem města. Záměrně se kamerám vyhýbají.

„Ve všech případech se policii podařilo pachatele identifikovat a zatknout; většina z nich již byla obviněna,“ potvrdil médiím policejní mluvčí Jiří Matzner. Pět mladíků již bylo v prvním slyšení odsouzeno k podmíněným trestům a šestý – jediný dospělý pachatel – si odpyká trest odnětí svobody.

CNN Prima NEWS hovořila s oběťmi. Jeden muž přiznal, že byl unavený, když vyprovokoval hádku nedaleko náměstí nepředpokládal tak tvrdou odpověď. „Tato skupina tvrdě na mě tlačila. Zdá se, že si užívají toulání se městem a záměrné vybírání oběti,“ řekla oběť. „Šli do toho a najednou na mně leželi útočníci,“ popisuje místní obyvatelka, co se stalo její dceři a jejímu příteli. Další oběť mladického gangu je v kómatu s těžkými poraněními hlavy. „Nevypadá to dobře. Pokud se někdy vrátí k víceméně normálnímu životu, budeme rádi,“ hlásí přítel oběti.

Růžové brýle se nosí v Liberálním institutu

Zpráva Liberálního institutu je o tom, jak si obyvatelé ČR mohou dnes koupit za své peníze více potravin než v roce 2010. Zejména ti nejchudší si prý polepšili nejvíce.

Mzdy u desetiny nejchudších vzrostly od roku 2010 z 12 tisíc na téměř 24 tisíc korun. No nebyla by to v roce 2010 nádherná mzda! Jedna čtvrtina lidí výdělečně činných však v roce 2025 má měsíční příjem menší než 24.000 korun. Doženeme Bavorsko. Jde samozřejmě o hrubou mzdu. Extrémně vysoce zdaněnou (bankéřka Horská prohlásila 8. září 2024 , že v ČR jsou nízké mzdy zdaněny extrémně moc). Do plateb nejsou započítány další nutné výdaje, jako jsou energie nebo nájmy. Podle studie PAQ Research pokud se podíváme se na to, co lidem zbývá po zaplacení všech výdajů, nejchudší jsou na tom nejhůře a klesli od roku 2021 dokonce do mínusu, zatímco nejbohatší si výrazně polepšili.

Liberální institut ve skutečnosti nejeví zájem o život lidí, o společnost, o demokracii, ale jen o ideologickou zaťatost. Umí jen tu bazální násobilku z prvního stupně základní školy. Sám se k liberalismu, dokonce i ekonomickému, rád hlásí, ale k téhle primitivní východoevropské verzi určitě ne, to je hnus.